Dopis do poradny Pet

Pet,, nevím, jak se s tím vypořádat. Jsem chlípná! Mám novou vášeň a na svědomí už 48 chtivej chlápků. Měli jenom dvě životní priority: SEX a JÍDLO. Jak snadno se nechali obelhat! Mohli se rozhodnout jinak, ale jejich instinkt je zradil. Feromon a svéhlavost!!! Štvali mne. Nejprve mne donutili k tomu, abych začala tleskat hned, jak se objevili v mojí kuchyni. Hajzlíkové! Byla to zkouška trpělivosti. Kdo bude nahoře a kdo dole. Naletěli a pochopili to až, když bylo pozdě. Sedli mi na lep a dnes ráno jsem je spočítala. 48! Umírali pomalu a vůbec to nebylo pěkný. Naivkové. Stačil jen kousek papíru. A ty jejich ženský teď budou čekat a ono nic... Prostě nikdo z těch 48 se už do života nevrátí. Kdyby nebyli tak chtivý, tak si mohli dál žít šťastně - na dosah čokolády, kokosu, mandlí, oříšků a plodit a plodit a žrát. Teď ty jejich samičky budou nadrženě čekat na syny jiných, ale já taky s papírkem v ruce, který bude neodolatelně vonět jako ta nejkrásnější a nejnažhavenější molí frnda. Nikdo, kromě těch vyvolenců smrti to ale neucítí a až budou zběsile třepat křídly nikdo neuslyší jejich jemné volání o pomoc. Jsem masovou vražedkyní, rozkladačkou rodin, ničitelkou kolonií a vůbec mne to netrápí!!! To je to nejhorší. Vím, že bych měla mít výčitky, ale cítim jen uspokojení. Moje oběti totiž měly právo volby. Do smrtonosné pasti je vehnal jen a jen jejich chtíč. Jsem zrůda?