Krásný slunečný víkend je za námi. V parcích jsou vidět kopy psích výkalů nashromážděných za celou zimu. Děti mi nohy místo sáněmi přejíždějí koloběžkami a lidé nosí místo čepic na hlavě sluneční brýle. Já jsem stále perfektní a dokonalá, jako každé jiné roční období.Nabyla jsem teorie, že čím více svítí slunce, tím více čumím chlapům do rozkroku.
Hned, jak jsem se v neděli probudila po obvyklém koma, po čtrnáctihodinové směně, pohladily mne po mé alabastrové tváři sluneční paprsky. Hned jak si slunce všimlo, že mám pod očima pytle jak od brambor, vlasy mi trčí až na Mars a kalhotky mám zařízlý v zadku tak, že bejt chlap, už jsem dávno impotentní, zalezlo rychle za mraky.
Ale já to ucítila hned po ránu. Hormony klepaly na bránu mojí mindy. Poslední dobou byla zamčená na dvanáct západů a zabezpečená smečkou bojových psů. Ale hned jak se objevily ty hormóny, tak jako by se z ní stal průchoďák. V mozku se mi rozsvítil neonovej nápis Zlato, pojď na to! a já věděla, že jestli tu touhu hned neukojím, budu se celej den klepat jak feťák na prvním dnu odvykačky.
Převalila jsem svůj boží tank ( svou rozkošnou zadnici) a rozhodla se zneužít cokoliv, co bude v akurátní velikosti pro uspokojení. Měla jsem štěstí, protože čirou náhodou vedle mě spal můj drahý. Přemýšlela jsem, zda ho sprostě a rychle zneužiju pro své uspokojení, nebo zda ho vzbudím, ať si to taky vychutná. Zvolila jsem druhou možnost, ačkoliv zdlouhavější, tak o něco příjemnější. Tak jsem do něj šťouchala, píchala, tulila se, ale on byl snad mrtvej. Zvolila jsem útočnou taktiku. Trochu jsem ho propleskla, zavalila a očividně i přidusila, což jsem neměla v plánu.
Normálně spal, spal jak zabitej a nic. Spásná myšlenka mi zachránila klín před výbuchem. Zaječela jsem Hoříííííí! a můj muž jako by byl Superman, byl v tu chvíli naprosto svěží a ochotný zachraňovat svět. Já teda zachránit potřebuju a to akutně.
Láskyplně jsem ho políbila, ale vzápětí se přilepila k jeho rozkošné slině, která mu během spánku ukapávala na polštář. Prohodila jsem pár vět na nažhavení atmošky. Nechytal se. Začínala jsem být nejen zoufalá, ale taky pěkně nasraná. Když v tom jsem uviděla, jak zase upadá do říše snů. Tak to ne chlapečku, prostě mě uspokojíš a to hned!
No, očividně neuspokojí. Takže plán A. Znásilním ho a bude.
A tak se taky stalo.
O víkendu uspokojená
Soft