Stromecek

Byl prvni maj. Jeli jsme v aute. Hezke pocasi. Milovane lidi vedle sebe.. Laskyplne pohledy. Uzivani si sve pritomnosti. Takovou blizkost nemohl nikdo zazit. Treba jinou, ale takovou, jako byla ta, ne.
Rekla jsem mu - pojd si zasadit stromek.
- Ano - odpovedel
- Ale udelame to hned. Lidi prece vzdy vse odkladaji. Chci to uskutecnit. Udelejme to ted. Spontanne, okamzite. Na nic nebudeme cekat.
- Dobre, udelame to...
Jeli jsme do obchodu, kde jsme chteli ten stromek koupit. Mel znamenat pro nas nasi lasku. Divali jsme se na spoustu ruznych. jen ze zadny nam neprisel jako vhodny.
Tak jsme dostali jiny napad. Jeli jsme do lesa. Tam podel Vltavy jsme dlouho brouzdali. A nakonec jsme zasli do lesa a nasli ten stromecdek. Takovy malicky. Vzali jsme ho s sebou. A zasadili na uplne jinem miste.
Casto tam chodivam.
Rekli jsme si, ze pokud bude zit nase laska, bude zit i ten strom.
Kazdy z nas ho navstevoval. Nechavali jsme tam lahve s vodou na zalivani. Kousicek odtamtud je potucek. Tam jsme ji nabirali.Obcas jsme byli u stromecku spolu.
Z klacicku jsem pod nim napsala LASKA. A jednou ... Byla jsem tam sama. Zacala jsem cistit vse kolem stromku, aby to bylo hezke. Dostala jsem napad. Koupila jsem spoustu svicek a sla jsem tam. udelala jsem kolem stromku schudky a vedle jsem udelala velke srdicko z klacku.
Uz se stmivalo, vse jsem ozdobila svickami. Jen ze zacalo prset. prosila jsem ho, aby prijel conejdriv. A on prijel. Nevim jak je mozne, ze te svicky i za deste nezhasli. Bezel za mnou v tom lese po tme, za deste a ja na nej cekala. Srdicko svitilo kdyz prisel. porad svitilo. Nic nezhaslo. Takovy zazrak zivota. Dest neuhasil ohen. Nedokazal to. Mozna proto ze jsem vzduch a on je ohen. Navzajem se podporuji. Jeden bez druheho neexistuje.
Stromek zije dodnes. uz dva roky..
Je znovu duben. A stromecek porad chrani nase duse. .