Jsme bezpohlavní

Nedávno jsem si četla zdejší příspěvky a u jednoho, co mne zaujal, jsem chtěla blíže prozkoumat autorku. Podívám se jí do profilu a vidím 180 cm. Říkám si, hmm, holka Ty jsi ale vysoká… jo a hledáš ženu? aha, pak čtu dál…. hetero. V tu chvíli jsem tomu přestala rozumět. Hetero? holka co hledá holku a je hetero? Kouknu na pohlaví, MUŽ….

Saaakraaa. Proč jsem na pohlaví nemrkla jako první? Proč? Prostě mě to nenapadlo. Bylo mi to jasné předem, byla to holka. Z čeho jsem to usoudila? Nevím, ten nick byl takový hezký, poetický a slova v textu také.

Je naše pohlaví v dnešním světě až tak důležité? Každý se ochotně někam zařadí – muž, žena, bi, gay, trans…. Někdo je jen něco, někdo je dokonce obojí. Nebo kým je osoba se ženským vzhledem, která má penis? Ideál módních návrhářů by pro změnu byla bezpohlavní amorfní bytost. A co takový hermafrodit? Co si máme v těch svých škatulkách sami se sebou počít?

A není to jedno? Stejně se genderové kategorie stírají. Je takový trend. Navíc tvrdíme, že důležitá je duše a jsme ochotni se za to do krve bít. Co zapomenout na to, že máme tělesný obal? Co zapomenout na předsudky ve stylu: „fuj, no to já bych nemohl, aby na mne sáhnul muž“ nebo „ale mě ženy nepřitahují, já jako žena raději muže“….? Když nás člověk osloví svým nitrem, je nám s ním dobře a toužíme s ním být často, je nám úplně jedno jestli je muž, žena nebo bytost, která má dvě hlavy, osm rukou (jo to chci!) nebo vypadá tak trošku jinak než my sami.

Nebo není? Co je pro vás důležité? Tělo / duše / duše v zajímavém těle….?

Já jdu do sebe a zkusím to teď bezpohlavně, hlavně když to bude pohlavně vzrušující.