Kam zmizel mlíkař - Variace II

Navázání na Kam zmizel mlíkař I - Variaci na renesanční téma Mlíkaře
V noci se vydávám přes temný hluboký oceán od postele svojí k posteli mé ženy. Hledám u ní vstřícný přístav, ale najdu jen vysoká skaliska jejích zad. A tak se vracím unavený, zklamaný, zmatený zpátky. Cesta zpět je delší. Oceán hlubší, temnější, studenější.

Občas se podaří, že mi dovolí vyskočit na břeh, ale jen vyložím zásoby a víc po mně nikdo nechce. Žádné rozsvícené hospody, žádné rozjařené jásání, že připlula loď a na ní vítaný náklad i námořník.
Tak je to týden co týden, měsíc co měsíc. A možná už i za chvíli rok co rok.
Mé cesty už jsou i méně četné. Někdy sedím ve tmě v té studené vodě prostoru mezi námi a říkám si, jsem přeci stejný, ona je také ta stejná holka, co jsem si bral, líbí se mi pořád. Práce přibyla, složenky přibyly, děti přibyly, ale to přeci neudělalo ten oceán v noci mezi námi.
Nechci tak dožít.

Tohle mi říkal kamarád, když jsem se bavili o tom, že každý vztah zevšední, vášeň pomine, sahat na druhého se stane spíš povinnost, rutina..

Vzpomněla jsem si na nás doma. A na náš temný oceán. Nejdřív pomalé vytváření kaluží, kterým se je třeba vyhýbat, ale vyhnout se jim jde a snadno. Jde je přeskočit. Ťápneš-li, brzy se usušíš, snadno ve slunci vyschnou.
Slívání se kaluží do rybníčků, ještě pořád dobrý, rákosíčko okolo, rybičty, žabičty, ale pak jsou z toho rybníky, co je nutno už obcházet. Když je výlov, v bahně bordel.
Rozlívání se temný vody mezi lidmi do takové plochy, až je tak velká, že ji obejít nejde.

Středa, je ho tam třeba, ženo má. Říkával můj muž. Muehheeehe.

- Bože, zase mi řekne to svý vtipný, středa, je ho tam třeba.


Je přeci středa, to nevíš, že je ho tam třeba, ženo má?

- Bože, zase se přede mne postaví v kuchyni nahý, když budu mít oběd na druhý den na plotně, ještě vyndat prádlo z pračky a pověsit. A bude kvedlat vendelínem a povzbudivě mrkat.

Hele, je středa, bude něco?

- Bože, zase je nasraný. Tak jo, jdeme make love, do další středy je pokoj.

Hele, tohle je druhá středa, co nic nebylo... Tuhle ses vymlouvala, žes to dostala, ale dělal jsme si čárky, máš to moc dlouho. Ptal jsem se kamarádů a to není normální, abys to měla tak dlouho.



Takže ...neptám se ani, kam zmizel mlíkař, ale kdy a kam si necháme zmizet chuť na toho, ke kterému máme papíry....
A můžou vyschnout ty oceány?