Muž! SOS!

Včera jsem po týdenním boji s chřipkou vypla počítač a vítězně vyšla vstříc květnu. Potkala jsem jej hned za druhým rohem. Vzal si na sebe podobu žence, který v zahradě svého domu sekal trávu. Žádnou burácející asexuální sekačkou, ale kosou...

Lenka mi říkala, že si od souseda - morouse bere králíky, a tak jsem si rozveseleně řekla, že se ho zeptám, zda by neměl zájem o další zákaznici. Došla jsem k jeho dřevěnému plotu a v místě, kde jedna plaňka chyběla, jsem prostrčila hlavu a zakřičela: "Dobrý den..." Dál už si to nepamatuju. Ve chvíli, kdy mému výhledu přestaly bránit ty plaňky a já uviděla překrásného, takřka nahého chlapa, který se oháněl kosou, můj mozek přestal fungovat. Normálně mne zradil a nechal se překřičet mým libidem. Zrychlil se mi tep a srdce se začalo zastavovat. SOS! Rychle jsem se snažila odtrhnout oči od jeho opáleného těla, sval, vedle svalu, a soustředit se na jeho hlavu, která mi díky kombinaci pleše s přerostlým účesem ála Jágr nabízela možnost nádechu. Šlo to ztěžka! Nevím, co říkal, ale králíka nedá.

Pohled na chlapa, co kosou seče trávu, to je moje touha, moje vzpomínka, můj sen, moje poprvé. V pohybu žence je všechno, co od chlapa chci: ladnost, klid i síla. Jen tím pohledem nechám se svalit do trávy a beze slov vyhrnu svou kvítečkovou sukni.

Bože, až mi ta s kosou sečte mé dny, ať pro mne pošle svého muže; krásného, svalnatého žence, po jehož boku radostně vtančím na věčnost.