Všechno nejlepší ...

Moje milá …

Chci Ti jen popřát. Stisknout lehce ruku, pohladit tvář a dát pusu na čelo. Ucítíš jenom můj dotyk, slovům rozumět nebudeš. I když – kdo ví, nikdo se do Tvého světa dostat nedokáže.

Nevím, zda ještě poznáš můj hlas … říkají, že ano … ale já si už jistá nejsem. Možná už jsi zapomněla i písně, které jsem Ti zpívala a hrála na kytaru. Nechtěla jsi mě pustit, jakmile jsem přestala, hned si začala kňourat. Usínala jsem únavou a tak jsem se jednou nahrála na magnetofon a pouštěla Ti ho v noci, když jsi nespala a já si potřebovala aspoň na chvíli odpočinout.

Zazpívala jsem Ti kousek jedné … vypadalas, jako by jsi přemýšlela, odkud tu píseň znáš.

Vzpomínáš, kolik jsme toho spolu prochodily? Kousíček naší země. A když už jsem ten kočárek nemohla vytlačit, vzala jsem Tě do náruče a vynesla pěšky na vrcholek kopce. Vyprávěla jsem Ti o kytkách, o ptácích, o slunci. Kreslila jsem zříceniny hradů, kostely, náměstí … obrázky, které zůstanou jako vzpomínky na naše toulky.

Nezapomenu výraz ve tváři sestry novorozeneckého oddělení, kam jsem se šla za Tebou podívat, a ona mi řekla, že tam nejsi. Nic víc. Celou noc jsem nevěděla, co s Tebou je a jestli vůbec žiješ. Bojovala jsi sama a já s Tebou nemohla být. Věřila jsem a nic jiného nepřipustila. Bojovala jsem pak s Tebou, ale vše bylo jinak.

Všechnu bolest odplavily slzy, které nikdo neviděl a nikdo je neutíral. Neptala jsem se – proč já, ptala jsem se - proč Ty. Odpovědi jisté, odpovědi neurčité, odpovědi uklidňující.

Říkávám, že největšími učiteli v mém životě, jsou mé děti.

Nikdy jsi mi neřekla mami, nikdy jsi mě neobjala, přesto jsi mi dala nejvíc. Otevřela jsi mi ještě víc oči a ještě víc srdce. Ukázala jsi mi, že věci, které vnímáme jako samozřejmé, jsou velice vzácné. Přestala jsem obdivovat horolezce, co zdolávají osmitisícovky, ale obdivuju ty, co své úsilí a čas věnují někomu druhému. To je totiž daleko větší hrdinství, možná to největší.

Hladím Tě po hřbetu ruky, pevně mi sevřeš dva prsty v dlani. Máš tak štíhlé prsty, jsi jemná a křehká. Možná bys hrála na klavír nebo se stala malířkou.

Tvá dlaň je tak malá, připomíná spíš ruku šestiletého dítěte než dospělé ženy.

Jednou mi někdo řekl, že Ti dávám až moc lásky, ale já si myslím, že to bylo jen dobře, protože láska je pro Tvůj život hodně důležitá.

Má milá … zvláštně jsi obohatila můj život. Děkuji Ti.

Přeji Ti vše nejlepší k svátku. Ať jsi v tom svém světě šťastná, prožíváš v něm co nejvíce radosti a smíchu. Mám Tě ráda.

Tvá m.