Kapitola 02

Pomalu jsem se vzpamatovával z předchozích ran od těch dvou dívek,
které stály nade mnou. Hlavou mi kromě nepřestávající bolesti procházely myšlenky: Co to všechno sakra znamená? Kde to jsem?
Co to je za modelky, co mi tu skoro vyhoní péro a pak mě ztlučou jak malého kluka? Nezdá se mi to všechno?

Odpovědi sice nepřicházely, ale jedno bylo jisté. Nezdá se mi to. Ta bolest a počínající modřiny v mém rozkroku byly až příliš
skutečné.

Vstaň,
uslyšel jsem nad sebou o poznání mírnější hlas jedné z dívek,
odvedeme tě teď k advokátce.

Cože?
zeptal jsem se asi dost zmateně, zatímco jsem se pomalu zvedal,
protože o další bližší seznámení s jejich obuškem či
špičkou boty jsem už fakt nestál.

K
jaké advokátce? Můžeš - totiž pardon - můžete mi vysvětlit,
kde jsem, proč jsem tu nahý, kdo jste vy a proč se ke mně takhle chováte? Můžete mi to sakra vysvětlit? zvýšil jsem už trochu hlas.

Zatímco jedna z dívek se patrně nadechovala k nějaké ponižující
odpovědi a také její obušek se nebezpečně pohnul v její ruce,
druhá dívka ji chytla za zápěstí a polohlasem řekla: On nic neví. Eskortovali ho sem z Reality v režimu nula. A už ho nemlať,
víš přece, že je to potenciální kandidát na kategorii jedna nebo dva. Nechceme mít malér, že?

Tahle slova mne poněkud vyvedla z dosavadního relativního klidu. Co je režim nula? zeptal jsem se. Co je kategorie jedna nebo dva? Co je to
Realita? Cožpak já teď nejsem v realitě?

Ne.
Nejsi v Realitě. Jsi v Atsikaně, řekla téměř něžně jedna z dívek. Advokátka ti to vysvětlí. Pojď.

OK,
OK, půjdeme, vzdychl jsem, protože jsem chtěl konečně zjistit,
co se to se mnou děje. Jestli jsem zfetovný a mám vidiny, jestli je to nějaká skrytá kamera a kde to vlastně jsem.

> Pokračování na http://www.hellorparadise.com