Na nebeské louce

V neděli to byl druhý den, co nepřišel domů. To je dost neobvyklé, neboť se vracel každý den. Uměl si otevřít malé okénko vedle dveří, kterým proklouzl a pak běžel po schodech do patra ke své misce. Když ho nikdo neviděl, proplížil se na křeslo do obýváku, tam se stočil do klubíčka a dlouhé hodiny spal.
V neděli to byl druhý den, co se neobjevil.
"Kdy jsi naposledy viděla Mikeše?" Ptám se večer dcery.
"Dneska ne … včera asi taky ne …," přemýšlí dcera a pak řekne: "Kristýna říkala, že u silnice viděli mrtvou černou kočku."
Další den za světla procházíme silnice, díváme se do potoka … nic.
Hlavou mi proběhnou vzpomínky na dva černé kamarády, kocoura a psa, jak se kocourek Kosíkovi lísal, jak se seznamovali, jak legračně skákal, když jsme si ho přivezli z burzy domů. Nechtělo se mi, věřit, že by odešel dřív než náš stařičký pes.

****************************************************************************************************************************

To bylo radosti, když se objevil. I ten náš starý pes, ještě šedivější, jakoby dostal vdechnutí nového života a síly, běhal s kocourem po zahradě, honili se a dováděli jako děti. Byl to nádherný pohled na ně. Vyzařovala z nich obrovská radost.

*****************************************************************************************************************************

Ráno, v objetí muže a jeho teplé peřiny si vzpomenu na děsivý sen z velkého muzea. Byla jsem v něm sama jako jediný zaměstnanec a k budově se blížily nekonečné davy lidí. Chodili po stovkách bez placení a někdo rozbil dvě velké vzácné vázy …
"Víš, co se mi zdálo?" Říkám muži. "Že se Mikeš vrátil a s Rexíkem běhali po zahradě."
"Ty je musíš mít hodně ráda," povídá muž a já si v tu chvíli uvědomím, že se mi o našem psíkovi nedávno zdálo.
Po chvíli muž ještě dodá: "Třeba spolu běhali po nebeské louce."
Třeba jo, třeba to tak už skoro je.

O dvě hodiny později jedu vlakem do krajiny zapomenuté a myslím na ně. Nevidím mrtvého kocoura na silnici, nevidím stařičkého nemohoucího psíka … vidím dva černé kamarády, jak radostně běhají po louce, dovádějí a jsou šťastní.