Trochu o pravidlech, trochu o

Kdo určuje, co je „správné“.

Stáli jsme v kroužku nad jedním malým obrázkem kolorované mědirytiny a pan profesor nám o něm vyprávěl. Snažil se nám popsat, jak je to dílko úžasné. Byl rozvášněn a uchvácen výtvorem autora. Zeptala jsem se ho (téměř s dětskou nevinností), proč. Proč je tím obrázkem tak nadšen, protože mě to příliš neoslovilo, a jestli by mi mohl vysvětlit, co je na něm tak úžasného, že já to nevidím. Neuměl najít slova, nevysvětlil. Napadlo mě, jestli k tomu poznání přišel sám nebo jestli mu taky někdo někdy líčil, jak je ten obraz úžasný. Kdy a jak tohle hodnocení přijal. Kdo určil,že ten obraz je úžasný.

„Snídani sněz všechnu sám, oběd si rozděl s přítelem a večeři dej nepříteli,“ říkali kdysi. Říká se to i dnes? Nevím. Prý se má jíst třikrát denně, prý se má jídlo rozdělit do pěti malých porcí, prý si mají vegetariáni dát pozor na to, že nejedí maso, prý aspoň jedno teplé jídlo denně, prý … Prý jedno jídlo denně stačí … čemuž celkem věřím – i na základě toho, co kolikrát za den sama sním, a jednou (až se zbavím závislosti na vanilkových rohlíčcích a biskupském chlebíčku) možná přejdu na pránickou výživu. Snažím poslouchat své tělo. Ono ke mně mluví a já se snažím mu rozumět. Je fakt, že někdy mě udolají chuťové buňky, ale řeč našeho těla je moudrá. Nějak už neslyšíme. Mně znovu fascinují miminka. Jedí, jak potřebují, pijí, jak potřebují, a nedají se přecpat. Později jsou jim nabízeny různé „jedy“ a budoucí dospělí ztratí schopnost rozumět svému tělu a mysl jim zaplaví podivný okolní svět. Jsou slabí a neumějí mu odolat.

Pořád někdo říká, co je správné, co se má. Pořád někdo předkládá „něco“ a tvrdí, že to jediné je správné. Dává nám do hlavy nějaké představy a chce, abychom jim věřili. Abychom se tak nebo takhle chovali.

Budete říkat lvovi, jak se má chovat ke lvici? Budete říkat kudlance nábožné, že by jako samička měla být přirozeně submisivní? Budete říkat krkavcům, jak mají spolužít?

Proč se lidem stále předkládá, jak se mají chovat, jak „mají vypadat“. Každý živočich to ví a ten „nejmoudřejší“ ne?

Vždyťi ta pravidla jsou každou chvíli jiná. Každé desetiletí, každé století. Může vás napadnout – tak která jsou vlastně ta pravá. Jako kdybyste se zeptali – tak která z těch lží je pravdivá? Proč pořád někdo vymýšlí pravidla, jak má vypadat (chovat se) správný muž, správná žena a jak má vypadat jejich soužití. Snad má dobrý úmysl změnit svět k lepšímu. Ale i to je jen představa uvádějící vás do falešného světa.

Jenomže v pološeru těch pravidel se uvidítejako někdo nedokonalý a špatný. A přestože se budete snažit být lepším, na nastavenou laťku nedosáhnete. Budete se soudit, budete se odsuzovat. Budete vinit sebe i ty druhé. A přitom zapomenete, resp. dávno nevíte, že to nejlepší máte v sobě samém. Téměř od začátku svého života přijímáte pravidla, která vám předkládá okolí. Celé vaše okolí, blízké i vzdálené, se vás snaží pravidly ovládnout, a vložit do vaší mysli lži a uvést do falešného snu. I váš budoucí partner možná souká ve svých představách pravidla, kterými vás bude chtít ovládnout. Ale nepotřebuje je, ani on/ona, ani vy.

Protože až potkáte člověka, který vás bude milovat, budete milovat vy jeho. A protože se budete milovat, budete chtít spolu žít v hezkém prostředí a budete je spolu vytvářet. Protože ho budete milovat, nebudete mu vyčítat jeho chyby a chtít ho za ně trestat, ale budete mu za ně děkovat, protože vás i sebe těmi chybami učí. A protože se budete milovat, váš vztah bude v rovnováze (i kdyby jeden byl sebesubmisivnější a druhý sebedominantnější). Pokud někoho budete milovat, budete chtít, aby byl šťastný, a stejné vibrace budou proudit od něho k vám. Nebudete potřebovat žádná pravidla, protože to všechno je už ve vás dávno.

Otevřít oči a probudit se ze snu, kde vládnou všechny lži pravidel, které jsme jednou přijali.