Z dlouhé chvíle... II

Ruce opustili mé tělo a já těžce dýchám, a snažím se přemyslet, tohle je to tvé překvapení nejsi v pokoji sám, přivedl si někoho sebou, a teď my v mysli vyvstávají otázky:

 Co bude? Budeš se jen dívat?  Nebo on se bude dívat?  Nebo si mne vezmete oba?

Ležím na posteli a poslušně čekám co příde teď. Mé smysly jsou soustředěné na to co se děje v pokoji, je tu naprosté ticho takže nerozeznávám jestli stojíte u postele a koukáte na mne nebo sedíte v křesle, můžu si jen domýšlet a to mne víc a víc vzrušuje. Sama cítím jak z toho pomalu vlhnu.

Najednou cítím lehké šimrání od pravého zápěstí, pomalu přechází po celé ruce až k mým prsou, cítím jak mi z toho tvrdnou bradavky. Ten lehký dotek jako vánek přináší nádherné vzrušení, přemýšlím čím mne to tak dráždíte ale napadá mne jen, že to může být páví pero. Najednou to ustane, ale ne nadlouho. Ten lehký dotek vystřídá dotek dlaní. Je ale o mnoho drsnější, je to krasný kontrast tomu co bylo předtím. Promačkávají moje prsa, najednou cítím, jak mi prsty drtí mé vzrušené bradavky, začínám dýchat čím dál přerývavěji a mé tělo se napíná jako luk. Do toho vzrušení slyším z dálky tvůj hlas...

„Ještě ne!“

„Ano Pane“ vyklouzne mi trhane z mích rtů, a snažím se ten nával vzrušení rozdýchat, vím kdybych se teď udělala přišel by trest.

„Hodná...“

Ty ruce se přesunuli z mích prsů na boky a to mi pomohlo ovládat to vzrušení, teď jsem si uvědomila že tvůj hlas bylo slyšet z dálky, takže si si určitě udělal pohodlí v křesle a se sklenkou v ruce sleduješ dění a kontroluješ situaci. A ty ruce patří tomu pro mne cizímu člověku. To zjištění vyvolává ve mně další vlnu vzrušení.

Ruce přes boky dál putují po mém nahém těle pomalu dolů, občas silněji zmáčknou občas štípnou, cítím je na svých nohách, jak pomalu sjíždí dole k chodidlům. Najednou mi pevně uchopí pravé chodidlo a já cítím na něm teplý dech a jazyk, jak se pohrává s prsty. Občas saje prsty, sem tam ho zasypává polibky anebo kouše a mé vzrušení se znova stupňuje. Cítím jak jsem v rozkroku mokrá a chci víc… Jenže místo toho se ruce a ústa přesunuli k mé druhé noze a věnují ji tu samou pozornost. Dýchám čím dál přerývavěji a z mích úst se derou steny rozkoše…

„Nesmíš!“ slyším znova tvůj hlas

„Ano Pane“ odpovím mezi vzdechy a znova se pokouším své tělo dostat pod kontrolu

„Hodná“ z tvého hlasu jsem vycítila, jak se se určitě pousmál

Najednou mi ruce a ústa přestali trápit nohy. Těžce dýchám… čekám co bude dál. Dva krát jsem byla pomalu na vrcholu, ale si mi zakázal dostat se přes něj… proto čekám co ještě si si na mne připravil...