Doprdele...

Kuwa lidi to je kosa... Jakože fakt ,se mi do té zimy nechtělo. Přišel jsem na firmu a chvíli jsem se ohříval u vrátné v budce. Tváře jsem měl růžové jako Marfuška,přestože jsem si je máznul krémem. Nebylo by to tak hrozné, kdyby tak odporně nefoukalo.
Moje nová čepice je pěkně k hovnu. Pořád mi vyjíždí nahoru a odhaluje uši. Normálně jsem záviděl mému synkovi tu jeho,kterou si uváže pod bradou...
Beru klíče od kamáče a jdu k němu. Vypadá jako by ho Mrazík omrazil svou berlou mrazilkou. Otevírám a strkám klíč do zapalování. Otáčím jím a budíky zpomaleně najíždějí.
Nízký tlak vzduchu!
Nízký tlak vzduchu!
Nízký tlak vzduchu!
Bliká na mě kontrolka. Koukám na teploměr. Hmm... -14 stupňů...
Otáčím klíčkem v zapalování a kabina se začíná třást pod otáčením motoru. Motor po chvilce chytá a pravidelně přede.
Zapínám nezávislé topení na plno a beru kanistr na vodu. Voda v něm je pochopitelně zmrzlá na kost. Nechávám motor běžet a s kanistrem jdu do kantýny.
Dávám si kafe,horkou polévku a nabírám vodu. Než pokecám s kuchařkama a vypiju kafe, uplyne půl hodiny.
Přicházím k autu,které už je rozmražené,okna už nepokrývá námraza a i uvnitř je příjemně.
Rozhoduju se,že si uvařím ještě jedno kafe. Nachystám si do hrnku,čekám až mi zavaří voda.
Zaleju kafe a otevírám lednici. Vytahuju mléko...
Doprdele... Je zmrzlé na kost.
To už musela být opravdu kosa,když zmrzlo i mléko v lednici....

Fred