Bez orgáčku neodcházet :-)

Vadezčin včerejší ranní blog, pak trochu soukromé diskuze s Leni o pozornosti chlapů a některých jejich nectnostech. Její povzdech po ranní rychlovce kdy si manžel jen vyřešil náhlou touhu a na ní nemyslel, ani jí nedal trochu něhy, prostě bez varování zasunul...Nakonec setkávám se s tím porůznu, třeba sdělením od kamarádek, či i zde občas čtu v té či oné formě a nejde ani nevnímat některé pánské galerie co zde deklarují, nebo předvádí za děs a hrůzu v názorech na sex a ženy a považují to za přirozené. Já vím, a víme všichni. někdy to není úplně snadné sladit. Nicméně chování člověka kromaňonského co uchvátí ženu za vlasy, odtáhne ji do jeskyně...a nakonec o co se to liší od toho sobeckého chování....je nám snad už vzdáleno. Každý z nás chlapů asi měl slabší chvilky, kdy chtěl hned. Źenská a chlapská reakčnost se hoooodně liší, to víme už ze studia sexuálních příruček tajně ukrytých rodiči na dně skříně. Tehdy jsem samozřejmě nevěděl o čem je řeč, jen kulil oči nad vyobrazeními orgánů .-) A pak jak šel život postupně poznával.Jako každý z nás. Rychlá vyvrcholení z mladické nadrženosti, neznalosti, první zásuny se stejně nezralou vrstevnicí (krásné vzpomínky a shovívavé úsměvy..) Rady starších nebo zkušenějších kamarádů, a postupná skládačka jak šly roky. Vědoucnosti, praxe. Pak jsem četl Ostře sledované vlaky, krásnou knihu Hrabalovu a dodnes se usmívám nad tou nehynoucí pravdou paní přednostové : že by mladík měl otřít parůžek se starší a zkušenou ženou....Hrmovu žádostivost zda by ona mu nepomohla s jeho ejakulio praecox :-) Měl jsem to štěstí ještě než jsem tohle četl....docela literárně na vojně v devatenácti letech, jak z Tankového praporu. Ujala se mě, či spíše svedla manželka jednoho lampasáka co věčně bojoval a když nebojoval a nedržel stráž na hrázi míru a socialismu, tak chodil po bolševických schůzích a nebo chlastal jak carskej důstojník. Tedy klasický obrázek jak z literatury, bylo to tak a chlapi co byli na vojně to potvrdí. Byl jsem tehdy zpočátku vyjukanej nezkušenej blonďáček ale s ní to šlo rychle, krásná zralá ženská, nadržená tím věčným čekáním na manžela. Když jsem za ní na vycházku odcházel a manžel seděl na stážnici dozorčího útvaru a kontroloval mě a nabádal ať se chovám jak se na vojína socialistické armády sluší a patří, usmíval jsem se a v duchu jsem si říkal ,,kdybys věděl". Postupně mě naučila co jak mají ženy rády, když jsem jen naznačil nějaký spěch, prostě mi ruku, hlavu přidržela nekompromisně tam kde jsem jí zrovna dělal dobře...šlo to přirozenou cestou a hlavně jsem už tehdy pochopil, že když se ženě budu věnovat před milováním, něhou, mazlením, drážděním, oddalováním, hraním.....a nebudu nikam spěchat i přes svou mladickou nadrženost a dychtivost...vrátí se mi to stonásobně. Dodnes cítím její bouřlivé mnohonásobné orgasmy. Už tehdy jsem pochopil a přijal za své že tohle ta pravá odměna pro chlapa za jeho chování a přístup. Nikoliv jeho uspokojení, tedy alespoň ne na prvním místě. A toho se celý život držím a nikdy, nikdy to nezklamalo, naopak přineslo mnohdy šanci u žen, o kterých jsem se v té či oné době neodvažoval ani na ně pomyslet. Něha, pánové, něha, mazlení, hravost, vnímání i neatrných náznaků, vcítit se do ženy, nehledět na čas a svou nadrženost. Toto je cesta. A na závěr přidám jedno poučení do života které mi dal můj skvělý děda, vedle dalších rad na které si vždy vzpomenu a když je nedodržím, vždy je nějaký malheur. Dodnes. Tehdy mi řekl : pamatuj, synku, chlap od ženské nesmí odejít, pokavád ji neudělá. :-) Tak.