19.1.2015 den kterým to začalo

Témat a příhod se nabízí bezpočet, že ani nelze, všechny dostatečně aktuálně zpracovat. Ale zrovna tento datum, úzce souvisí s tím, co se událo nedávno, právě v tomto roce. Proto, musím začít své vyprávění přesně odtud.

Byl to den, skoro jako každý jiný. Odvedl jsem si svou práci, stavil se na nákupu a dojel v pohodě domů. K večeři jsem si dal klobásku s chlebem a hořčicí, dopsal nějaký administrativní lejstra a pravděpodobně skončil na FB nebo tady. Po hygieně a do půlnoci, jsem zahučel do postele.

Jenže ne, na dlouho, kolem jedné hodiny, jsem sebou začal škubat, což nakonec vedlo k probuzení. Něco se dělo v mém břiše a během dvou dalších hodin, to gradovalo do neskutečných křečí. Vypadalo to, že při nejmenším, budu rodit ježky. V puse, jsem měl tak sucho, jako kdybych se právě připlazil ze Saharské pouště do nějaké oázy. Žízeň tak veliká, že jsem 1,5 L minerálky vypil na ex a pořád to bylo málo. Břicho mě bolelo, jako celek a co víc, tlačilo zvláštním způsobem do ledvin. A jelikož, jsem se začal nafukovat, jak gumová Anča, to už jsem poněkud znervózněl. Když k tomu přičtu, že se mi na záchod sice chtělo, ale jaksi prakticky ze mě nic nelezlo, ani v tekutém, ani v pevném, ani v plynném stavu, to už mi zbývající vlasy, stály hrůzou na hlavě. Po neúspěšném pokusu, se vyzvracet, mi do výčtu problémů ještě přibyla dušnost. Hlavou se mi počali honit černé myšlenky na dialýzu mých ledvin. Zpočátku jsem myslel, že to přejde, ale teď už jsem si tím nebyl zcela jist. V domě sám, přátelé i rodiče o pár kilometrů dál a sousedi v nočním limbu. Zbývá už tedy jediné, poprvé v životě využít záchrannou službu a tak zoufale volám 155.

Přijíždějí kolem třetí hodiny, rovnou dva vozy, řidič se sanitou a osobák s dvojicí lékařek. Scéna, jak z akčního trháku Kobra 11, všude to blikalo a sousedi se určitě lekli, že k nám omylem dorazila pouť. Já byl, jakžtakž připraven. Vylezl jsem z vchodových dveří v předklonu, jako starý dědek s houserem a za sebou táhnu kufřík na kolečkách v domnění, že mě rovnou odvezou do nemocnice. Ale vše je jinak, prvotní vyšetření probíhá již v sanitě s dotazem, copak jsem dnes měl dobrého. To celkem uhodili hřebíček hned na hlavičku, páč jim povídám, že ke snídani dva rohlíky se salámem. Ale k obědu, jsem sice vynechal polévku, za to však ten velmi chutný marinovaný steak s hranolkami, jsem si objednal pro jistotu dvakrát. S pitím, jsem to prý také přetáhl, když jsem to ,,zalil,, půllitrem bublinkové kofoly. Přidejte si k tomu, již výše uvedenou večeři, abychom to měli pěkně komplet. No, že bych se fakticky, tak přežral ?

Tak si mě Vám tam, tak hezky položili a proklepali to mé břicho. Potom, sic netuším proč, ale požádali mne, abych párkrát na špičkách nohou poskákal. Asi při pátém ještě, jsem vyskočil tak, že mi hlava, div stropem neprolezla ven. Milí zdravotníci, mě pak ještě přeměřili dotykovým teploměrem na hlavě, z čehož jsem měl dojem, že mi to z lítosti, tam chtějí vpálit. Místo toho, mi raději bodli včeličku do zadku a předali kouzelnou pilulku, která mi měla zajistit klidný spánek, až do druhého dne, což nakonec opravdu tak bylo. Zbývalo vyřešit, už jen jediné a to, kolik budu platit za výjezd RZ. Byli na mě hodní, sepsali jen záznam o výjezdu, který jsem potvrdil svým podpisem a ani žádná faktura poštou nepřišla. Sbalil jsem si svých pět švestek a odbelhal zpět do domu. Příští den, jsem trávil pouze suchary a pozítří, jsem byl fit. Tím jsem myslel, že vše skončilo, ale byl to teprve varovný začátek...