Klitorální x Vaginální, Dějiny

Tohle bude 2-dílné shrnutí stavu vědeckého výzkumu ženského orgasmu. Vedle mého vlastního longitudinálního výzkumu (o kterém píši v blogu https://www.amateri.com/cs/blog/36725) mě zajímá i jak je v téhle snaze daleko i vědecká obec. Musím říct, že mé poznatky trochu obohatila, i když mě potěšilo, že v jiných oblastech mé vlastní kasuistické výzkumy ještě pořád napředují před západní vědou;-)

Většinu vědeckých oblastí jde, minimálně z heuristických důvodů, redukovat na souboj základních, často protichůdných paradigmat. V právu máte souboj positivněprávního a přirozenoprávního myšlení. V psychologii máte behavioristy a humanisty. V politice konzervativce a liberály, sociální a trhové myšlení v ekonomice, ve fyzice a kosmologii dlouho soupeřily "karteziánští" s relativisty. V orgasmologii je to samé. Dva tábory se tradičně dělili na "klitorální" a "vaginální". Zde v prvním blogu jen krátce nastíním historii tohohle rozdělení spolu s následností období, ve kterých se střídaly v dominanci svého myšlení v naší západní kultuře.

První období (od prvních psaných záznamů po novověk - dejme tomu rok 1500). Tohle období je z našeho pohledu "nepochopitelné". Rozdělení na klitorální orgasmus v opozici k vaginálnímu vychází už z určitého myšlenkového světonázoru. A tím je to, že se naše pozornost při hledání významu, podstaty a příčin upírá k hmotnému, přírodnímu, smysly vnímatelnému empirickému světu kolem nás. To se nám dnes zdá být samozřejmé, je to ovšem jen výdobytkem několika málo posledních staletí. V převážné části historie vzhlíželi lidé spíš do neviditelných světů v různých jejích mimosmyslových formách (idealita, posvátno, minulost...). Autoritou poznání byli duchovní představitelé nebo vůdci (co se prolínalo). V téhle době nemělo smysl zabývat se orgasmy nějak "světsky" a hledat jejích fyzické příčiny. Jedinou otázkou, která v téhle době lidé zaměstnávala, byla problematika vztahu ženského a mužského orgasmu. A tady dávaly odpovědi náboženské texty a duchovní myslitelé. V západní mytologii převládl názor, že ženský a mužský orgasmus je rovnocenný. Když Zeus řekl, že ženy mají z milování větší potěšení než muži, Hera se docela nahněvala (a odnesl si to přívrženec Diova pohledu). To, co bylo u nás ženám upíráno, bylo na Východě víceméně přiznáváno a ženská sexuální slast byla považována i když ne za něco lepšího, tak minimálně něco vycházejícího z jiných fyzikálních příčin jako u mužů a samostatného na mužích. Ženský orgasmus tam zkráceně nebyl závislí na penisu.

Druhé období (novověk - kolem 1500 až 18./19. století.) - klitorální. Tohle je i období, kdy se paradigmatická dichotomie "klitorální vs. vaginální" vůbec zrodila, období obrácení lidského pohledu na pozemský, přírodní, viditelný svět kolem nás. A když se naší první vědci podívali do lůna ženy, tak uviděli to, co je nejzřetelněji spojeno s ženským orgasmem a to klitoris. V polovině 16. století se nám tak hromadí anatomičtí "objevitelé" klitorisu, především z francouzského a italského prostředí. Až do upevnění puritánštější náboženské morálky převládá v Evropě období dominance paradigmatu klitorálního orgasmu.

Třetí období (18./19. století - polovina 20. století) - vaginální. S nástupem náboženské morálky, kontrolních sociálních mechanismů rodící se masové společnosti a rozvojem medicínské vědy nadešlo do jisté míry "temné období" vaginálního orgasmu (co ovšem neznamená mokrého intenzivního orgasmu po jakém dnes touží nejedna žena, ale žádného orgasmu, respektive orgasmu muže ve vagíně). Viktoriánská medicína prohlásila vagínu za základní orgán ženského erotického potěšení a celkem zapomněla na klitoris. Útok na ženskou slast ovšem tímhle neskončil. Ve spojení s převládajícími náboženskými názory byla sexualita provázána s reprodukcí a ženský orgasmus byl vyhlášen za nepodstatný, protože na rozdíl od mužského k ní nepřispívá. Nebyl tak potlačen jen klitoris jako zdroj rozkoše, ale i samotný ženský orgasmus. Jednou z příčin byla i posedlost městské střední třídy s masturbací dětí. Jak píše Foucault (Dějiny sexuality), celá rodinná morálka, společenské pravidla a dokonce i architektura byla posedlá myšlenkou hříšnosti masturbace a snahou zabránit jí přísnou kontrolou. Především ve druhé polovině devatenáctého století vznikají náboženská hnutí proti "onanii", která je považováno se "sebeznásilnění" a "sebepošpinění". Veřejností a také velkou částí vědy byla považována za příčinu mentální, fyzické a morální degenerace. Otázka jejího zabránění se tak najednou stala problematikou veřejného zdraví a hygieny a začalo to být přísně trestáno i ve veřejné oblasti. Jelikož většina žen masturbuje klitorálně, boj proti tomuto potěšení se vedl i bojem proti klitorisu samotnému. Lidé kupovali "klece" a různě pasy cudnosti, které se nasazovaly ženám a dívkám na noc a celé šílenství vedlo až k častému medicínskému provádění klitoridektomie, uříznutí klitorisu za účelem zabránění ukájení se. Tohle období začátkem dvacátého století poněkud odeznělo a sexuální morálka se do jisté míry uvolnila. Dominance vaginálního orgasmu byla ale potvrzena ještě Freudem, který daný pohled integroval do své vývojové psychologické teorie - dosahování sexuálního potěšení prostřednictvím klitorisu bylo projevem infantilního, egotistického osobnostního vývoje, zatímco projevem vyvinuté dospělé osobnosti mělo být dosahování orgasmů vaginální cestou, čili z jeho pohledu nevyhnutelně s mužem a jeho penisem.

Čtvrté období (polovina 20. století až osmdesátá léta) - klitorální. V polovině dvacátého století se především v souvislosti s Kinseyho sociologickými výzkumy (doporučuji shlédnout film Kinsey) naše pomyslné kyvadlo opět naklání na klitorální stranu. Kinsey nakoukl do soukromí amerických žen a ukázal, že existují dva světy. Ten veřejný, ve kterém se říká a dělá to co má a pak ten soukromí, ve kterém to vypadá často opačně. Bez ohledu na ostatní "šokující" zjištění z amerických ložnic je pro nás zajímavý jen nový poznatek, podle kterého navzdory převládající vědecké a populární teorii dosahovala většina žen orgasmu stimulací klitorisu. A to nejen když byly samy, ale také "tajně" při milování se s partnerem, čili veliká část vaginálních orgasmů se ukázala být ve skutečnosti klitorálními. Tyhle závěry byly potvrzeny a upřesněny dalšími výzkumy - zhruba dvě třetiny až tří čtvrtiny žen dosahují vyvrcholení výhradně klitorálně. V teorii se tyto poznatky promítly do opět poněkud přehnaného vychýlení "teorie" ve prospěch klitorálního původu orgasmu. Ve spojení s příchodem feministických teorií v šedesátých a sedmdesátých letech, považujících upřednostňování vaginálního orgasmu za nástroj mužské dominance prostřednictvím závislosti ženského sexuálního potěšení na penetraci mužským penisem, nastal dokonce určitý boj i proti nic netušícímu vaginálnímu orgasmu.

Páté období (osmdesátá léta až do současnosti) - období plurality a rozpad dichotomie "klitorální" versus "vaginální". S uvolněním sexuální morálky a příchodem pornoprůmyslu v sedmdesátých letech si lidé začali uvědomovat, že sex má více podob (50 odstínů šedé?) a asi nemá smysl hledat jednu správnou odpověď. Já bych tohle období nazval sexuální postmodernou, čili kulturou bez jasných objektivních a správných návodů, pohledů a řešení, ale mnoha vedle sebe stojících, rovnocenných a nesouměřitelných přístupů. Proč se hádat o to, jestli jablíčko nebo třešničku, když jsou obě dobré a jednou je chuť na to, podruhé na ono. Rostoucí přístupnost porna lidem na vlastní oči ukázala pestrobarevnost sexuálních způsobů a mnohé lidi, především muže, zaujali mokré stříkací orgasmy, které do té doby měly spíš mytický nádech. Došlo s oprášení už poněkud starší teorie bodu G a magazíny se začaly naplňovat návody na jeho hledání. Zatímco klitorální orgasmus už nikdo nadále nezpochybňoval, nadešla doba emancipace vaginálního orgasmu, a to v jednom směru fyziologicky na klitorisu a ve druhém na mužském penisu jako jeho zdrojích.

Následné období, ve kterém pořád žijeme a které se i já svými "výzkumy" snažím posunout o něco dopředu, je fascinující dobou znovuzrození vaginálního orgasmu a bude předmětem druhé části mého příspěvku. Za posledních deset let věda v téhle oblasti velice pokročila a její pořád ještě neúplné závěry jsou moc zajímavé (i když trochu i tušené) a můžete se těšit na překvapující výsledek půl tisíciletí trvajícího souboje klitorálního orgasmu proti orgasmu vaginálnímu. Jestli jste si na některý z nich vsadili, bojím se, že všichni svůj vklad u Fortuny prohrajete, ale tady už asi toho prozrazuji příliš...