VÝZVA- Připoutaný milenec

Konečně je pátek. Už od rána jsem natěšená a každou chvíli, při pomyšlení na večer mnou proletí taková lehká šimrací nezvozita. Těším se neskutečně!!!!

Letní teplý večer zpříjemnoval slabý osvěžující vánek. Ochlazoval moje tělo z parného dne, když jsem vyrazila jen tak v nátělníku a mini sukni ven. Měli jsme sraz na kopci u hřbitova. S kým? S mým tajným milencem....jsme tak tajní, že spolu nemáme ani kde spat. Proto ten kopec nebylo jen místo srazu, ale rovnou cíl místa činu.

Jsem zhruba v půli cesty a míjím starý opuštěný statek, který ve mě vždy vyvolá vnitřní pocit paniky.....představy že jsem v ohrožení a jde mi o holý život. Jednu ruku vraženou v kapsi držím pevně nůž ( takovou tu skládací rybičku) na případnou sebeobranu a zastrašení utočníka. Oči vytřeštěné, ať mi nic neunikne a v uších tolik zvuků, kroků....no hrůza!!

No fuj...konecně vidím v dálce ozářený obličej mého milence od mobilu....vypadá fakt úchvatně u té hřbitovní zídky. Moje touha trochu polevila, ale nevadí....jen co vytáhnu z kabelky ty nové pouta, co mi dnes konečně došly poštou, roztoužím se nanovo . Taky že jo....chvíli si je oba prohlížíme...milenec důležitě zkoumá kvalitu a materiál ( jako by tomu rozuměl)
Z batohu vytáhne takovou tu ochrannou okenni plachtu na auto proti mrazu, rozprostře podél plotu.,, Hmmm, to se bude řádit"..podotknu.
Usedáme na plachtu, která se mi lepí na stehna....a to jsme se ještě ani nezačali pořádně potit. Nápad s dekou asi nebyl. Ale co mě mile překvapilo bylo, že vytáhl z batohu dárek. Dárek pro mě!! To mě dojalo. Ještě víc jsem byla dojata, když jsem dárek ,,pro mě" rozbalila. Lubrikační gel!? Hmm...milenec zabyl dvě mouchy jednou ranou. Obdaroval a zároveň zužitkoval. V tu chvíli jsem měla neskutečnou touhu ho připoutat k tomu plotu okamžite. Taky že jo. A dám si na čas a pořádně ho vyburcuju. Schválně jsem ze sebe co nejpomaleji sundávala oblečení. Špulila zadek, prsa a vlnila jak obratlovec. Mačkala z tuby lubrikant a promazávala všechny suché místa na těle. Aby toho nebylo málo, tak jsem si to začala dělat sama a on se jen šponoval a prosil ať si na něj nasednu. Jenže ne, ne....milý zlatý, když muka v poutech, tak pořádná. Krásně jsem se udělala, a tak až teprve teď byla řada na to hlavní....na to, na co jsem se tolik od rána těsila. Ošukat ho....
Jenže.....
Směrem k nám se přibližovaly nějaké hlasy, smích.....(panika) ,,a do prdele , honem!!! Pryč!!!! Sakra, já nemám klíče od těch pout!!!!!" Takhle nás tady vidět? A ještě k tomu spolu? Utekla jsem se schovat za křoví opodál. Ta partička se zastavila a pokuřovala. Došli si tam prostě jen zapukat. Jenže i ve tmě, na kterou si po chvíli jejich oči zvykly, bylo najednou vidět skoro všechno...tudíž i milenec zchoulený na lesklé aluminiové podložce.
To čemu musel v tu chvili čelit, by bylo na další blog. Prostě ponížení, slovní narážky plus záchvaty smíchu zhulených típků. Po chvíli ho nějakým způsobem osvobodili. Což by bylo bráno jako poděkování hodné. Místo toho se milenec zdrcen narážkou jednoho z nich zmohl ještě na rvačku při které se naštěstí jen tak trochu požduchali. Mezi tím, jsem opustila úkryt a nenapadně se vytratila. Rychlým krokem zase míjela ten opuštěný statek , tentokrát poprvé bez jakehokoli strachu.
A co bylo dál? Ještě ten večer jsem mu napsala a žádala odpuštění pro zapomenuté klíče k poutům...