Děda a babí

Tak abych tady nebyl jen za brblu, jak napsala kapka, tak opět něco ze života.
Je to už pár let, blížili se velikonoce roku 1997. Mobilu se tehdy říkalo eurotel, mělo ho jen pár lidí, o internetu jsme si mohli nechat zdát.
V té době jsem fungoval jako "žlutý anděl". Měl jsem žluté auto s oranžovými majáky, vzadu nářadí, nějaké díly na auta, tažné lano a vyjížděl jsem pomoci motoristům v nouzi.
Byl pátek, asi ve čtyři hodiny odpoledne začal zvonit mobil, tehdy jsem měl takovou tu cihlu se sluchátkem, vzít s tím někoho po hlavě, tak je mrtvej.
Dispečer z Prahy hlásil, že mezi Libercem a Jabloncem n/N od Turnova stojí pán a nejede mu auto, jak jinak, že.
Mobil samozřejmě neměl, abych si upřesnil polohu. Stopl nějakého řidiče a volal z jeho mobilu.
Tak jsem to vzal od Jablonce směr dálnice. Objevil jsem ho poměrně brzy. Okolo Š1000MB běhal nějaký děda a snažil se škodověnku oživit.
Po vyšroubování svíček, bylo jasno. Voda ve válcích, těsnění pod hlavou kaput.
Tak co dál, auto na místě nejde opravit, začíná víkend, tak co s dědou.
Dědo kam jste jel?
Ále, děti nás pozvali s babí na velikonoce do penzionu v Černý Studnici.
Dobře, já vás tam odvezu, auto odtáhnu a zkusím zajistit opravu.
A kde máte babičku?, zpozorním.
Zdálo se mi to dlouhý, tak jsem stopnul auto a poslal jí Jablonce, ať zkusí znovu zavolat.
Polil mě studený pot, začalo se smívat,
Kruci, kde budeme babí hledat, přemýšlím.
Přendáme všechny věci do mého auta a vyrazíme směr Jablonec.
Ten den mi štěstí přálo, babí mě zblejskla, když jsem jel zachránit jejího dědu a vystoupila u cedule Jablonec n/N a tam čekala, než li jsme dorazili s dědou.
Tím to neskočilo, když pominu, že Černé Studnice jsou dvě, horní a dolní, tak si děda nepamatoval název penzionu. Dušoval se, že určitě to je v horní.
Tak jsme vyrazili směr Horní Černá Studnice. Tma jak v ..... a my začali ohledávat penziony. Už nevím kolikátý to byl penzion, když vyšel pán.
Jee tati, my tady umíráme strachy, kde jste, jestli se něco nestalo.
Mě spadl kámen ze srdce.
Vyložili jsme věci, domluvili jsme se co dál, že zkusím někoho ukecat aby přes svátky auto opravil, aby v úterý mohli odjet domů.
Rozloučili jsme se a já vyrazil směr Liberec pro někoho, s kým bych škodověnku odtáhl.
Doprdele, blesklo mi hlavou, když jsem byl v polovině cesty, já nemám klíče od auta.
Auto jsem otočil jak správný soutěžák a zatáčky řezal jak kdybych bojoval o vítězství v rallye Bohemia.
Klíče jsem vyzvedl a konečně mazal pro kamaráda.
Štěstí mi pořád celkem přálo, kamaráda jsem ukecal, auto odtáhli a v sobotu ho opravil.
Domů jsem dorazil před půlnocí, hladovej, unavenej.
Kde jsi byl! U který potvory! byla první slova paní brtníkové.......