Rande

Je konečně pátek, očima tlačím hodiny, aby už byl večer, přišla noc a datum se přehouplo z pátka na sobotu, na vytoužený , vymodlený den D.
Na den, kdy ji poprvé uvidím, uslyším na živo, ucítím vůni jejího parfému, budu se jí moci poprvé dotknout.
Na den, který budu moci celý s ní být jen já, jen mi dva spolu. Pojedeme kam budeme chtít.
Po nekonečném psaní, prošení, slibování nemožného, konečně kývla.
Není dokonalá, není nejmladší, občas se zadýchá, sem tam nějaká vráska.
Ale je to dáma s velkým D, ostře řezané rysy, nesmlouvavý pohled, dokonalé proporce, když promluví, mrazí v zádech, každý se za ní ohlédne, chlapi k ní vzhlíží, jakoby byla bůh.
Po každé, když zazvoní mobil ve mně hrkne, jestli nepřichází zpráva, která by zrušila zítřejší rande.
Večer nemohu usnout, převaluji se na posteli sem tam.
Konečně ráno. Sprcha, vydatná snídaně, pořádně se obléci, bůhví co mě čeká.
S předstihem vyrážím, nechci přijet pozdě a nechci spěchat, aby se na poslední chvíli něco nepokazilo.
Když se blížím, padá na mě nervozita. Bude čekat, nerozmyslí si to na poslední chvíli, nebudu zklamán já?
Jsem na místě. Už na mě čeká. Přesně taková, jaká je na fotkách.
Jdu k ní, jde z ní respekt, už cítím její nezaměnitelný parfém. Prohlížím si jí zblízka, je dokonalá, dotýkám se jí, je chladná, ale vím, že ne na dlouho. Stačí se jí dotknout na správných místech a probudí se k životu.
Konečně promluví, z jejího hlasu jde respekt, z kterého jde mráz po zádech.
Dáváme se do pohybu, žádný spěch, hezky pomalu, rychleji, ladně se pohybuje, pomalu se dostává do tempa, probouzí se v ní život. Směřujeme k lesu, lesní cestě, tam je jí dobře a já si konečně budu moci s ní užít.

http://www.tatra-club.com/video/tatra-813-kolos-ronald-vs-feda-v-zavejich-827