Jsem mrtvola.

Tedy psát a číst ještě můžu, ale to je skoro všechno co zvládám.
Ne, že by nebylo fajn jen tak ležet a nechat o sebe pečovat, jenže teď už se se mnou nebaví ani ta moje hárající čubička. Už to ani nezkouší do mě dlubat a lítostivě koukat a štěkat, ať s ní jdu ven a rovnou si lehá zády ke mě, jakoby uraženě či nasraně. Nepomůžou slova kde říkám, že jsem upoután k lůžku (gauči), dokonce ani praktická ukázka mé nemohoucnosti v podobě plazení se na záchod komickým leč bolestivým způsobem.
I moje dráha polovička už začíná ztrácet soucit, nebo jen mi to tak připadá, že to křehké příměří založené na jediném usmiřovacím šuku se lehounce drolí a hrozí pádem. Ale jak přidat toho tmele vztahu kterým sex dozajista je, když se nemůžu pohnout a už vůbec ne šukat?
Houser, to je sviňa zrádná. A v kombinaci s noční směnou mojí ženy znemožňuje se přitulit alespoň v posteli.
Mám to pech. Dlouhé dopolední chvilky mě často svedou k činnosti mě oblíbené a tady přichází další ze zákeřností s houserem spojené. Když se ta hezká chvilka (prodlužovaná podle nálady i několik desítek minut) blíží ke konci, děsím se toho, když se mé tělo snaží prohnout ve slastné extázi a zanícený nerv v zádech má na to zcela jiný názor.
Napadlo mě přestat a bez orgasmu se obejít, ale má to za následek jisté "dežavi",což by mohlo být svým způsobem i příjemné, kdyby se neoběvovaly oděrky na jinak hladkých skluznicích,(které dokáží pálit jak čert) a samozřejmě taky bolení zápěstí není žádoucí.
Ale splnila se mi má pradávná touha, být opíchan ženou do zadku. Tedy sestřička (tchyně) mi dala pichulu. Tož tak se mnou.
Mějte se fanfárově a další report se chystá. Hrabkal