Rozhodla jsem se, že vydám pár starších blogů, tak snad nebude nikdo zklamaný, že nepíšu o žhavých novinkách. Vzhledem k mojí situaci si to totiž nemohu dovolit. Jediné, co mohu napsat je to, že mi leze krkem věčné vyčítání, když nic neprovádím. Graduje to čím dál víc a jediný výsledek je, že si opět pohrávám s myšlenkou o tom, že začnu rebelovat. Když už mám peklo, tak ať je alespoň opodstatněné.
A nyní k tomu staršímu blogu.
Ležím na posteli a polykám poslední kapky jeho rozkoše. On odchází se slovy : "Udělej to prádlo!". Chci pokračovat, ale nemám s kým. Jsem načnutá a tělo dál reaguje na vzrušení rychlými záškuby. Začnu přemýšlet o tom, jaké by to bylo s Ibisem. Sakra, proč mne ten pták tak přitahuje, když v reálu je tak neschopný. Není přeci možný, aby napsaná soulož předčila tu reálnou. Tento fakt prostě stále nehodlám přijmout. Odmítám kvalitně souložit pouze v písmenkách. Chci zažít realitu, která bude minimálně stejně tak dobrá, jak jsou dobré mé představy.
Prozatím dál ležím vedle hromady prádla na vyžehlení a hladím se. Mám zavřené oči a nechávám proudit tok erotických myšlenek. Jsem sama a mám v plánu se udělat.