sny mříže neznají

Seděla na dřevěné podlaze a světlo svíčky jí ozařovalo tvář.
Plameny kreslily drobnými tahy barvy a tvořily stíny snů, o kterých psala.
Každý den do rukou brala sešit s pevnými deskami a obyčejnou tužku a na bílý list nové stránky znovu začala psát.
Jako každý den, kdy slunce rozsvítilo nové ráno, tak bíle zazářil čistý list papíru.
Jako každý večer, kdy bílé světlo měsíce proniklo skrz ... mříže.
Mříže jejího pokoje, jejich myšlenek, její skutečnosti, mříže, možná uměle vytvořené, možná skutečné.
Psala.
Psala příběhy, ve který opouštěla - možná i skutečnost  - a prožívala své sny.
Psala své myšlenky na papír a prožívala v nich své sny a svůj život.

Neberte jí tužku a sešit.
Protože ... pak by mohla přestat žít.