Omnia mea mecum porto

Čili "Všechno své nosím sebou".
Někdy se to tak semele, že vše, s čím člověk kráčí životem dál, se vejde do jednoho kufru. A ten kufr se strčí do kufru služebního auta, protože kdo by se s tím nosil, když se to může vozit? A i po čase je ten kufr pořád v kufru, i když se již na jednu stranu vyprázdnil, ač ne docela, na stranu druhou se již do něj zdaleka ne vše vejde…

Dnes dala mi má milá vlastně nůž na krk… „Až budeme bydlet spolu, nebudeš mít už žádný kufr v kufru“…

Lásko, tuhle „podmínku“ mohu s čistým svědomím přijmout, a zároveň vím, že stejně pořád bude platit ono staré latinské přísloví. Mohu ji přijmout, protože budu mít DOMA, ba víc, DOMA DOMA… a přesto budu mít všechno své pořád sebou…

Budu mít pořád sebou to jediné, na čem opravdu záleží… Tebe... Ne v kufru ani v kufru v kufru... ve svém srdci