Upřímnost se (ne)vyplácí?

Setkali jsme se po roce a půl. Pozval mě do cukrárny a objednal harlekýn a čaj.
Jak se máš? Zeptal se se zájem, který jako zájem skutečně vypadal.
Dobře, odpověděla jsem. Co taky jiného říct. I kdybych se úplně dobře neměla, je jen málo okamžiků a ještě míň lidí, kterým bych to chtěla vyprávět.
A co sex? Zeptal se se zájmem, který byl o něco větší než ten předešlý. Klape vám to? Doplní svou otázku.
Vím, proč se ptá. Nám dvěma to moc neklapalo.
Jen krátce odpovím: Skvělý! A neumím zakrýt svoje nadšení a zablýsknutí v očích.
Jak se daří tobě? Ptám se se svým přirozeným zájmem.
No, odmlčí se ... Rozešli jsem se.
Jsem překvapena a zamrzí mě to. Možná by se některá bejvalka škodolibě zaradovala, avšak mně je to líto. Nejen a ani ne tolik kvůli rodině, která se rozpadla. Kvůli němu.
Proč? Zeptám se tiše a s vážnou tváří.
No, připravuje se na to, co řekne. Pověděl jsem jí, jakej jsem ... co chci dělat a ...
že jí pořád nebudu věrnej.