zvyky

Říká se, že zvyk je železná košile. Že zvyk je tradice a tradice nám sděluje, kam patříme či kdo jsme.
Jsou zvyky, co rýsují naši osobnost, zvyky, které prozrazují i něco skrytého v nás.

Jsem zvyklá si v autobuse sedat na jedno místo. Jsem na něj tak zvyklá, že když je obsazené a musím si sednout jinam, cítím se nesvá.
Obsese? :-D

Mívala jsem donedávna ve zvyku obejít všechny dveře v továrně a zkontrolovat, zda jsou zamčené, a pak teprve v klidu mohla usnout.
Kompulze? :-D
Jakoby proutkem kdosi cosi švihl, už nechodím.
Přestože to ráno po prvním večeru bez kontroly, byly jedny dveře dokořán.

Mívala jsem ve zvyku mít dva orgasmy ráno pro hezké probuzení a dva večer pro sladké usínání.
I železo se dá kout.

Blíží se vánoce, období tradic a zvyků, určitě ještě pro některé.
Lití olova, osude - řekni, posílání skořápkových lodiček, osude - pověz, házení střevícem, osude?, rozkrojení jablka, to abychom se znovu ujistili, že ta hvězdička tam zase bude.

Ptala jsem se před lety mého (dnes ex) muže, proč dává tu žehličku pod stůl, když ví, že tohle jsou naše poslední společné vánoce a u toho stolu se už nikdy nesejdeme.
Rozpačitě se pousmál a mlčky pokrčil rameny.
Možná ji tam dal jen ze zvyku.

Na jaře jsme se stěhovali ... každý jinam.
Přesto ...
... určitým způsobem se setkáváme stále.