Monnovina

"Chceš žvejku?" Přemýšlím zda to opravdu bylo na mě?
" Tak chceš? Mám Bajo." Fakt se ptá mě! Proč?
"Spíš bych si dala cígo" Kámoška na mě vykulí oči, ale nechá to bez komentáře.

Koukám na tu partičku, kde sem se to jen octla. Malý kundičky s trvalejma se plazej po těch ulízanejch chlapečcích v mrkváčích. Děsný tvrďáci s kazeťákem na rameni. Bože a co že to hrajou, interpretku neznám, ale o zpívání bych moc nemluvila.

"Tak se aspoň napij" podává mi jeden s patkou rybízáček. No to neodmítnu, třeba nakonec budou i cíga.

Většina mě přezíravě ignoruje. Přijela sem za kámoškou z dětství, ale zdá se, že každá už sme jinde. Jen to vydržet do zítra něž mi pojede vlak. A nechci jí úplně zklamat. Tak sme se na sebe těšili.

"Hele proč máš ježka?" zase ten s patkou.

Mám jim vyprávět jak sem chtěla bejt taky moderní, jenže kadeřnice asi neměla svůj den a vlasy mi zpálila trvalu tak, že tohle bylo jediný řešení? Určitě ne. Byla bych jim jen pro smích. Už mi stačí ty narážky na má neprsa.

"Sem po operaci hlavy" ty .........

"Ti vyoperovali mozek?" hláška způsobila hurónský smích. Blbečci!!!

"Naopak dávali, abych nedopadla jako vy" naštvaně sem na něj vychrstla zbytek rybízáčku a se slovy "Tebe už zachrání snad jen velký péro." odešla pryč.

Doprdele, doprdele, doprdele. Už zase.
Nechci se zas cejtit jak ještěrka bez ocasu na smeťáku.......