Noc

Lezim na trávníku pod hvězdami a hledím na tropicka souhvezdi. Vzpomínám na slova básnicky, kterou jsem kdysi napsal o své první lásce. Jsem sám, ona je sama a naše polibky se setkávají na zrcadle nebes. Bylo mi sedmnáct let. V čem jsem se změnil? Naučily mne všechny ty roky brát veci jinak? Co je platné, ze vím jak dnes vypadá ta, pro kterou jsem ona slova napsal? Je mi co platné, ze vím , co následovalo? S čím se člověk narodil, s tím zůstane. Znovu a znovu stejně trpí, stejně je šťastný. A znovu se obává, přes všechny zkušenosti, ze to bylo poslední štěstí, poslední láska, poslední slunce, poslední den. Tak jako dítě nevidí zítřek, tak jako dítě zná pouze chvíli, za kterou nic není.
Vím toho tolik, ze bych mohl stvořit jeden cely svět sám svyma rukama.
Jen mé srdce nic neví, zírá ke hvězdám a věří v zázraky .