Intimně s kapkou

Dnes tu mám pro Vás blogerku, kterou nemusím dlouze představovat, pohodlně se usaďte, dnes si totiž na mě udělala čas -kapka-

Možná to bude trošku delší, máš připraveno něco k pití?

Jsem přímo obložená dobrotama. :-))

Ahoj kapko, je mi ctí mít tu právě Tebe, moje první otázka, jaké máš pocity, jsi nervózní, na co se Tě budu ptát?

Ahoj, určitě jsem, ale ještě víc jsem zvědavá, co Tě zajímá. :-))

To jsem rád. Podle profilu tu nejsi ani dva roky, ale sám vím, že tu jsi mnohem déle, copak se stalo?

Nepříjemné rodinné záležitosti, takže než se vyřešily, musela jsem na pár měsíců odejít. Stačí ti to takhle?

Bude muset, co všechno by ti chybělo, kdyby ses musela amatérů nadobro vzdát

Společnost… Lidi, které už znám a o které bych nerada přišla. Společnost jako taková, líbí se mi tady ta bezprostřednost, různorodost, vůbec to všechno. Za těch skoro 14 let, jsem tu jako v druhém “doma”, obzvlášť, když v práci nemůžeme mluvit a doma jsem sama. Těžko se to vysvětluje, prostě byste mi chyběli. :-))

Myslím, že ty nám též :-) A některým hodně. Většinou ženy si stěžují, jak se to tu změnilo a zase modří si stěžují, že je dnes setkat se tu se ženou skoro nemožné, co si o tom myslíš ty?

Děkuju. :-) Taky si myslím, že se to tu změnilo, i když to lidi neradi slyší. A setkat se tu dá, jsem toho živým důkazem. :-) Stačí se nechovat jako macho, který ukáže prstem a čeká, že si sedneme na zadek. Je to stejné, jako v životě. Škoda je, že to pár hlupáků kazí těm slušným, kteří by si to setkání určitě k oboustranné radosti užili.

Vím, že jméno neprozrazuješ, ale jak vznikla ta přezdívka kapka, mimochodem kapička zní ještě lépe

Jejda. :-) Tak úplně první nápad byl, že jsem jen jedna malá nenápadná kapka v moři. Když jsem nad tím ale dál přemýšlela, napadlo mě, že ke mně snad ani jiné nejde. :-) Kapka jako slza, které můj celý život provázejí. Kapka jako kapka štěstí, která mě vždycky v pravou chvíli pomohla vytáhnout z bahna zas na povrch. No a jako kapka prý vypadá můj zadek. :-)) I když teď už…. ehm.. :-))

Myslím, že tvůj zadeček bude moc hezký. Teď budu osobní, ale máš ohromný dar vzbuzovat v mužích pocit silné, ale zároveň neuvěřitelně křehké ženy, jak se vnímáš ty sama?

Jsem křehká, pokud se jedná o moje pocity, nebo vůbec mého Já. Jsem prý hodně empatická, takže vnímám spoustu věcí, které jiní přehlíží a někdy se s tím docela peru, proto možná působím křehce… Silná jsem možná díky tomu, co jsem prožila a přežila. Už vím, co chci a ještě lépe, co už nikdy nechci. Možná proto jsem v některých situacích zdánlivě silnější, než ostatní.

Co nejmilejšího tě tu potkalo?

Tak toho by byla spousta, nerada bych něco vypíchla samostatně. Ale možná by se to dalo vyjádřit větou, že nejmilejší, co mě tu potkalo, je to, jak mě lidi přijali a jak se mi za to odměňují. Já sama, když někdy čtu svoje komentáře, už bych se dávno vypískala. :-)) A pak se s někým setkáš a on ti vyká. Prý proto, že ke mně má takovou úctu, že by mu tykání ani nešlo přes pusu a začne vyprávět, jak jsem mu kdysi pomohla díky svým příběhům překonat nějakou těžkou situaci, kterou právě prožíval. Nebo jiný muž, který mi z mise v Afghánistánu přivezl kámen ve tvaru kapky, prý jsem mu tam pomáhala přežít těžké chvíle, kdy už myslel, že to nedá.. Prý to bylo riskantní, převézt to přes hranice, ale pro mě by to udělal kdykoli zase. Normálně jsem to obrečela. :-) Tohle jsou věci, které mi dělají radost, ne to, že by mě někdo ošukal, ale když napsal, že mě má rád. A takových věcí je víc, nerada bych na někoho zapomněla. A všech si opravdu moc vážím. Jedna z posledních věcí je dárek, knížka z některých mých blogů, kterou pro mě udělal Sluníčko se svou ženou. Já je prostě miluju.

Teď se ti povedlo vykouzlit mi úsměv na tváři. Ale mám tu ještě spoustu otázek, které čekají na tvé odpovědi. Vždy když napíšeš blog, přečtu si ho a nikdy mne nezklame, koho a co čte kapka?

Tak to jsem ráda. :-) Mám ráda kolem sebe lidi, kteří se umí smát. :) Já čtu skoro všechno, tedy to, co mě zaujme v náhledu. Mám svoje oblíbené autory, ale poslední dobu mě překvapuje, kolik lidí krásně píše. Je škoda, že pak mají málo komentářů, protože je asi lidi jako nováčky přeskakují. Někteří jsou hodně dobří.

Máš dar poutavě psát a vnímat citlivě lidi, čas a události, proč jsi nikdy nezkusila psát knihy, psát do novin, nebo třeba vydat román, jaké jsi měla sny a jak se časem měnily?

Tak na tohle se mě občas někdo zeptá a já na to odpovídám vždycky stejně. Protože tohle by mě nebavilo. Sny jsem měla normální holčičí, nic výjimečného. Mít partnera pro život, mít dvě krásné děti a žít spokojeně až do smrti. :) Ty děti se mi splnily, jsou to chytré a šikovné holky, na které jsem pyšná. To ostatní mi nějak nevychází. :-) Ale ono to přijde, věřím tomu. :-))

Vím, že jsi neměla lehký život a to si některé věci úplně už nepamatuji, udělala bys dnes některá rozhodnutí jinak?

Ano. Jen je otázka, kdyby to bylo ve stejných podmínkách, jestli by to nedopadlo stejně.

Pochopil jsem, že se k tomu nechceš vracet, co tě činí šťastnou?

Když se lidi nehádají, když je pohoda a když mám u sebe a jen pro sebe na dva dny svoje vnuky. A to nejsem ta typicky ušišlaná babička, aby někdo nemyslel. :-)

A co tě nejvíce vzruší?

:-))) Tak to si nechám pro sebe, umíš si představit ty vlčáky, kdybych odkryla karty??

Dobře, trošku tu otázku pozměním. Ideální muž dle tvých představ.

Když si o někom sním, je to vždycky trochu romantik, trochu rebel, trochu dobrák a trochu exot. :-) Představ si to třeba v situaci, kdy za sebou zavřeme dveře, on mi vezme z ruky růži, kterou mi přinesl, hodí mě na postel, pak mi ten dobrák sváže zápěstí k pelesti a pak si ze mě slíže třeba zmrzlinu, nebo šlehačku. Pak mě krásně pomiluje a odveze domů, abych se hezky v klidu dospala. :-) A ideál pro život? - Ten, kdo umí obejmout, když není den zrovna do vesela. Umí praštit do stolu, když mu o něco jde. A není namachrovaný pitomec, ale parťák a kamarád.

Chtěl jsem se zeptat, jak se ta představa měnila s věkem, ale tohle se myslím musí líbit každé ženě. Proto se teď zeptám na něco jiného, dovedeš si představit s mužem společný život, bydlení, plnohodnotný vztah?

Tak teď jsi mě docela dostal. Mám pocit, že ze společného života mám už trochu strach. Po tom, co kolem sebe vidím, o partnerství, kde jsou si lidé nevěrní, opravdu netoužím. Dnes je nevěra jako standard, což mě osobně děsí. Ale uměla bych si představit, že je někdo, s kým budu trávit hezké chvíle, budem spolu, když se nám zachce - ale zároveň budeme mít každý možnost být sám, když nebudeme mít svůj den. Už jsem stará a protivná, někdy i sama sobě, v takových chvílích potřebuji svoje soukromí, než se z toho vybulím a v tu dobu nejsem moc dobrý společník. To bych nikomu nepřála. :-)

Kolikrát jsi byla zamilovaná

Mockrát. :-)

A největší láska?

Největší byly tři. Jedna z doby, kdy mi bylo sedmnáct, ta mě provází celý život, v kontaktu jsme do dneška. Ale pořád jsme se nějak míjeli. Druhá byl lampasák, pro toho bych udělala snad všechno, co by si usmyslel. Snažila jsem se, aby to na mně nepoznal, a dost dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že ty tři roky jsou pro něho jenom o sexu a dost jsem to pak obulela. :) Třetí je čerstvá rok a půl, tu si nechám pro sebe, ju? :)

Dobře. Čeho si na sobě vážíš?

Hm… možná toho, že si nechávám pro sebe, co mi kdo o sobě vypráví. Ne každý to umí a vážím si toho, že mi lidi věří. Nikdy bych je nechtěla zklamat.

A na druhých?

Upřímnosti. Jestli totiž něco nesnáším, tak když někdo lže. A i to, že jsem kráva se dá říct tak, že řeknu jo, bože, já jsem fakt kráva. :-)

Dáváš druhé šance?

Ano. Ale třetí už ne. Kdo zklame dvakrát, udělá to i potřetí.

Hezky řečeno. Vzala bys k sobě uprchlíka. Nebo to trošku pozměním... ženu s malým dítětem

Omlouvám se všem uprchlickým ženám s malým dítětem, ale nevzala. Na to jsou jiné instituce.

Zatím to tak je. Prozraď nám své koníčky a záliby :-)

uuff… :-) Na koníčky a záliby mi moc času nezbývá. Ale zálibu mám tady blogy a ráda si čtu knížky, chodím do kina, sleduju televizi, mám agamu fousatou, takže se mazlím a povídám se svým agamáčkem a tak.. Nic zvláštního. :)

Kdybys měla dát ženám nějakou radu

Radu v čem?

Do života

Aby ze sebe nenechaly dělat onuce, a zároveň si vážily toho, když jim manžel doma pomáhá. Ne každý muž to pro svoji ženu udělá. To první - aby si mohly vážit samy sebe… A to druhé, aby si vážili sebe navzájem.

To byla poslední otázka, kterou jsem tu měl pro kapku nachystanou, teď můžeš druhým cokoliv vzkázat pokud chceš.

Vzkázat asi ne… Ale chtěla bych poděkovat. Za to, že jste, že mi děláte život příjemný a že jste mě ještě ochotní číst. Děkuju.. :)

Já děkuji za rozhovor a snad se bude líbit :-)

Já Tobě, bylo to příjemné a ráda jsem si na některé věci zavzpomínala.. děkuju.