Buď hodná čubička...

Ležící s vystavenou zadnicí tobě napospas se snažím vykroutit z provazů, které mě drží napjatou jak strunu. Samozřejmě, že se nehnou ani o milimetr, jen si jimi způsobím nehezké, ale velmi citlivé popáleniny. “To se bude hodně špatně vysvětlovat,” probleskne mi hlavou. Šklebím se do polštářů jak tele, když v tom přiletí první rána. Doletěla na záda. A po odeznění počátečního šoku, že sis na mě dovolil vztáhnout ruku, rozpoznávám důtky. Další rána na sebe nenechá dlouho čekat, ta ale dopadá na vnitřní stranu stehen, kde o sobě dají jednotlivé pramínky kůže z důtek vědět. Moje nesouhlasné zasyčení utlumí ta hromada polštářů, do které jsi mě povalil. Delší dobu se nic neděje.. To je ten tvůj zlověstný klid před bouří. Cítím, jak se postel prohýbá a ty si sedáš vedle mě. Opět dlouho nic. Začínám šílet.

V hlavě se mi honí tisíc různých scénářů o tom, co sis na mě vymyslel. Když to přijde, uvědomuji si, že jsem se ani zdaleka nepřiblížila tomu, co sis přichystal. Nejprve vyndáš ten kolík, který zdobil mou zadnici, ale okamžitě ho nahradíš jiným, užším. “Proč to dělá?” Netuším, co máš v úmyslu. Ta nejistota mě zžírá zaživa. Během pár sekund je mi jasné, proč jsi to udělal. Na zadku ucítím něco horkého.. a znovu.. Okamžitě je mi jasné, co jsi udělal a začínám sebou cukat. Jen se směješ a snažíš se mě udržet v klidu tak, aby svíčka nevypadla. Necháváš vosk volně stékat a užíváš si, jak se v provazech trápím. Najednou tvé ruce zmizí, což mi není úplně příjemné. Přece jen se v tvé přítomnosti cítím bezpečně, zvlášť v takovýchto situacích. Za to, co tě napadlo, bych ti nejradši nafackovala.

Tvoje ruce se sice vrátily, spolu s nimi ale kostka ledu v každé z nich, jen tak volně pohybující se po celé ploše zad, stehnech, klínu. Svíčku jsi raději uhasil ještě před tím, než ses rozhodl se na mě vyřádit ledem. Dobře jsi udělal. Zvlášť v oblasti klína sebou škubu tak, že chvílemi hrozí, že se z provazů snad i dostanu. Za to schytám pár ran na zadek a jednu na kundičku. Bolest z plácnutí během chvilky odezněla a nahradilo ji něco velice příjemného. Masážní hlavicí přejíždíš po celém rozkroku a užíváš si, jak se v provazech propínám a snažím se se k hlavici dostat co nejblíž, zatímco ty ji chvílemi oddaluješ. Už už to vypadá, že dosáhnu vrcholu, jenže to bys nebyl ty, abys nepřestal. Poplácáš mě po zadku, pochválíš, jak hezky držím a odvážeš mě. Chytáš mě za vlasy a “pomáháš” mi z postele na zem, do kleče. To si nakonec rozmýšlíš, donutíš mě si sednout si na paty a do rozkroku mi vrazíš hlavici. Nasadíš mi šátek a pevně ho utáhneš. Super… Zapínáš hlavici a odcházíš se slovy “Nesmíš se udělat!”. Během pár velice, ale velice dlouhých minut se vracíš s něčím cinkavým. Jakmile mi začneš dávat vlasy stranou, je mi jasné, že mi na krku přistane obojek. Tak se taky stalo. Stoupáš si přede mě, vodítko na krátko do ruky, přitáhneš si mě až k sobě tak, že tvou chloubu cítím na tváři. Rozvzdychám se, mám namále.

“Ruce za záda!” Kdybys mě cuknutím vodítka nevrátil zpět do reality, stoprocentně bych se udělala. Udělám, co mám. “Buď hodná čubička a udělej Pánovi dobře.” Mám problém se s hlavicí mezi nohama soustředit na víc, než jednu jedinou věc. Se zavázanýma očima, rukama za zády jsem dost nešikovná, nakonec se mi ale povede udělat, co mám. Zřejmě se ti nezdá, jak moc hluboko si tě beru, protože mi velice ochotně pomůžeš. Chytíš mě za vlasy a přirážíš sám podle své libosti. Sem tam se zakuckám, protože se spíš soustředím na nejdůležitější úkol - neudělat se a správné dýchání jde v tu chvíli stranou. Mučíš mě velice vytrvale a neskutečně si užíváš mou roztěkanost, kdy nevím, co s rukama za zády a zároveň se snažím dostat z tenkého ledu, jímž je blížící se orgasmus. Nakonec mě na sebe narazíš, přidržíš mě dlouhých pár sekund a vystříkáváš mi krk.

Pouštíš mé vlasy i vodítko. Klekáš si přede mě, stahuješ mi šátek z očí a klidným hlasem proneseš “Můžeš”… Chytáš mě za bradu, abys mi viděl do očí a užíváš si pohled, který se ti naskytá, kdy skučím slastí a oči prosí o.. kdo ví :)