zpověď

&n bsp; Stala se mi taková věc, mám z toho smíšené pocity a rozhodl jsem se s vámi o ně podělit.

Máme malou firmu a dnes přišel „člověk“ (uvozovky pochopíte ne konci) Stál ve dveřích a byl takový nijaký ne moc hezky oblečený a hned hlásil, že nic nenabízí, že jen pár minut s majitelem. Začal mi vyprávět srdcervoucí příběh. Stará se o svou dcerku a hned ukázal fotku asi dvanáctileté holčiny o berlích a s podivně skroucenou nohou. Přiložil nějaké dvě lékařské zprávy značně ušmudlané a ohmatané, že lékaři mu s tím nedokáží pomoci. Žena jej opustila a on bojuje s celým světem, našel si nějakou experimentální léčbu, kterou neproplácí pojišťovna a nemocnice ji neposkytují. Jsem měkota a tak to na mne docela zapůsobilo, na stole přistávali další fotografie a pak to přišlo. Žádost o příspěvek na léčbu dcerky. Vedle fotek se na stole objevily darovací smlouvy od různých firem a na nich částky kolem 5.000,-kč. Něco mi tu, ale nehrálo.

„prosím Vás můžete mi dát nějaký kontakt, abych se s vámi spojil, nejsem jediným vlastníkem a musím to probrat se spoluvlastníky“

„no víte stačilo by i maličkost tisíc korun, já telefon nemám, jen adresu“

„dobře pane“ přitáhl jsem si papír a tužku „dejte mi adresu a já se vám ozvu, jak to vše dopadlo“

„no víte já to chci mít do pondělí v kupě, ale pokud je to tak to se nedá nic dělat, nemohu čekat“ a jak se objevil tak zmizel

     &n bsp;      Seděl jsem v kanceláři sám se svými myšlenkami, byl to podvodník co nemá na pivo a nebo je někde nešťastná holčička s bojujícím otcem. Připadal jsem si podivně nechat tu malou na holičkách. Co mne však děsilo podstatně víc, že to je celé vymyšlené v tom případě jsem zhnusen nad tím co někdo dokáže použít a ani se nezastydí. Ten rozpor ve mně trval. Možná pro některé z vás budu necita, co by pak musel být „člověk“ který se neostýchá takto citově vydírat. Nechci rozhřešení, jen jsem to potřeboval dostat ven, díky za pozornost.