Vo bíly Karkulce...

Karkulka stala ten deň vopravdu brzo. Jen se vosprchovala, tak se začla voblikat. Najsamprv voblíkla běloučky kalhotky z bruselsky krajky, kery byly děsně sexy, jak byly mrňavy, no jak na Karkulku. Potem natahla bíly pančochy a k nim podvaskovej pas a hned sy zariglovala podvasky. Elegantni bílej korzetek ji pěkne vobrejsoval a přizdvihl kozenky. Skonrolovala se v zrcadle a pak uz jen navlikla bíly šatičky a nazula lakovany bíly střevičky. Vlasy jen tak prohrábla kartáčem a nasadila si bilounkou karkulku, kerá ji moc slušela. Do kabele dala bábovku, kerou předtem zasypala celou jemňoučkym bilym cukrem a flašku bílyho vina a vyrazila za babičkou. Ta měla akorát narozky.
Přes pole to měla kousek a už byla v temnym lesu, za kerym bydlela babička. Za prvnima keřama se ale krčil vlk a honil. Karkulku zmerčil hned. Už se pomaly chystal, že pude jako vobvykle za babičkou, ale Karkulka to bylo jiný maso, až se vlkovi začly sbíhat sliny. Jedním vokem skontroloval svy vybavení a už chtěl vyrazit na Karkulku. Na posledni chvilu se ale zarazil: "Karkulička, je běloučka jak holubička miru a zato já su černej jak viks. Esli ju sprzním, aby mě pak nepřišily taky hanobeni rasy a narodnostě....?"