Grace Kelly

Poznala jsem Tě, když si přišla k nám do kavárny s přáteli. Jak plynul čas, začali jste chodit častěji, zůstávat déle. Někdy si přišla sama. Občas jsme se daly do řeči, prohodily pár slov. Až jsme se spřátelily.
Pokaždé, když Tě vidím poskočí mi srdce. Jsi nádherná, éterická bytost. Jako z pohádky.
Jsi talentovaná, inteligentní a vtipná. Chtělo by se mi říct, že jsi femme fatale, ale ty nepotřebuješ používat svojí svůdnost k intrikám. Jsi nádherná, vždy krásně upravená a oblečená, hezky voníš. Vždy máš co říct. Ráda Tě po očku pozoruji, když posloucháš hudbu. Se sluchátky v uších, přivřenýma očima, občas lehce zakloníš hlavu, pobrukuješ si a někdy lehce poklepáváš prsty na stůl.
Jsi dokonalá. Jsi skvostná. Přála bych si, abys viděla sama sebe tak, jako Tě vidím já.
Připomínáš mi Grace Kelly. Ne jen podobou, ale i tím, co o ní řekl její přítel: „Víte, miloval jsem Grace Kelly. Ne proto, že byla herečka. Ne proto, že byla kněžna, ne proto, že byla moje přítelkyně. Ale pouze kvůli tomu, že byla nejmilejší dáma, kterou jsem kdy poznal. Grace přinesla do mého, stejně jako do vašich srdcí měkké, teplé světlo a pokaždé, když jsem ji uviděl, byl to pro mě malý svátek.“
Máš stejnou jiskru, jako měla Grace Kelly. Když vejdeš do místnosti, přineseš s sebou světlo. A ty plamínky v očích… Ach, děvče! Nohy máš až do nebe a když se ti trochu vyhrne sukně, všichni – ženy i muži mají co dělat, aby to vydýchali. Snesli bychom pro Tebe modrý z nebe, udělali nemožné. Celý svět by Ti mohl klečet u nohou, kdybys chtěla. Lidé by líbali zem, po které chodíš.
Jsi bohyně a ani to netušíš. Doufám, že někde v koutku duše to víš. Prosím, moc prosím! Neboj se přiznat si to. Jsi sexy. Jsi úžasná. K absolutní dokonalosti Ti chybí jen to, aby ses nebála si svou krásnu uvědomit. Tu vnitřní i tu tělesnou. Jak sama říkáš, největší erotogenní zóna je psychika. Netušíš, co děláš s lidmi jen tím, že přijdeš a posadíš se.

Jsem moc ráda, že jsme mohly zajít na víno. Přiznávám, že se mi moc líbíš, nicméně jsem neplánovala nic z toho, co se stalo. Prostě jsem dva dny skoro nic nejedla a stačí mi trošku.
Vína na mě bylo moc, až mi vypnul mozek a ztratila jsem sebekontrolu. V tu chvíli mě nezajímalo nic jiného než to, že jsem Tě chtěla políbit. Mám pocit, že bych se Ti měla omluvit.
Nechci, aby ses mě bála. Nikdy bych Ti neublížila. Morální kocovina mě sžírala víc než dva dny
a bojím se, že pokaždé, když se uvidíme to bude viset ve vzduchu. Sice jsem neměla pocit,
že by se Ti to nelíbilo, ale víno mi zatemnilo mozek a rozhodně si tím nejsem jistá.
Vílo, omlouvám se Ti. Nic takového se už nikdy nestane. Tvé přátelství je mi drahé natolik, abych v sobě toto udusila. Je mi ctí, že jsem Tě mohla poznat. A čas od času o Tobě budu snít. Ostatně tak jako my všichni, co Tě známe.