Mao Feng

Některé příběhy dokáže psát samotný život lépe než lidská fantazie. Dokonce než chlípná mysl primitivního nadrženého amatéra.

Ne vždy posedávám Na Rožku s Lojzou u piva. Občas se stane, že zatoužím povznést i já svoji duši a tělo k nadoblačným výšinám. Dosáhnout tohoto stavu lze určitě nejen božským sexem, ale i posezením či poležením v čajovně a popíjením ne alkoholu, ale lahodného čaje. Kupodivu i bez rumu. Protože nejbližší čajovna je od Rožku co bych pětkrát hodil kamenem, rozhodl jsem se, že jeden večer budu dodržovat pitný režim zde.
Vybíral jsem si z čajového lístku a dostal jsem chuť na Bílou pivoňku. Zasnil jsem se nad tím, jak je pivoňková víla křehká, jaké má něžné tělo, ňadra do dlaní jako koloušci lesní, jak se píše v Písni písní. Po zazvonění přiběhla mladá čajovnice a po vyslovení objednávky jen řekla: "Omlouvám se, ale zapomněla jsem říci, že pivoňku nemáme."
Podíval jsem se jí do očí a zeptal jsem se jí: "Slečno, a máte alespoň ochmýřený vrcholek?"
Okamžitě mne probodla pohledem jako starého chlípníka (a jak nás probodávají slovy místní blogerky) a odpověděla mi: "No dovolte, nechápu, proč bych vám měla o sobě říkat takové intimnosti. Po tom, zda se dole holím a jak, vám nic není."
"Slečno, ale mne nezajímá, jak máte ochmýřený váš klín, já se jen ptám, zda máte čaj Mao Feng, máte ho tady na lístku, Jün-nan Mao Feng , Ochmýřený vrcholek z Jün-nanu."
Slečna se začervenala a řekla, že ho určitě mají. A přinesla mi k němu na účet podniku i kandovaný zázvor. Jen po tom, zda její vrcholek je taky ochmýřený, jsem už nepátral. Mne totiž zajímá úplně jiný, opojnější vrcholek a jeho vrcholy.