Sémě

Cítím svůj díl viny ,nemusíš se bát. Stále se vracím v myšlenkách, k tomu tvému já , se kterým jsem to pěkné prožila , a které mi chybí co chvíli.... Tomu bych sloužila po všechny dny, můj milý .......... Jenže jsme to všechno zabili.

A já marně hledám sny , které by tě ještě chápaly, kde obraz tvůj by nebyl , zkreslen těmi ranami .

Nutí mě to psát, jako už tolikrát , bolest ,lítost ,bolest , láska k tomu tvému já , které jsem chtěla ctít a milovat , a kterému mám teď být kat.

Mám se s tím vyrovnat ............ Nikdy jsem ti neměla jinou šanci dát, než tu jednu...... Pak pravda by nebyla tím , co tě dostane ke dnu.

Do protokolu si fotili moje ruce. Prý k posouzení rozsahu poranění . Nejvíc poraněný je ale moje srdce , a to mstivý není , neumí žít bez lásky, ví co je soucit a odpuštění.

Srdce, který těžce nese , že stopy na mém těle , nejsou důkazy lásky ale důvod , proč ty půjdeš sedět !

A tvoje sémě ........ Zítra po poledni vysajou ze mě . Tak to chci ..... zřejmě.