Říct to jinak

Celý den mi pípá telefon, samé SMS, email, WhatsApp, Messenger... A pak otevřu poštovní schránku a vypadne na mne jen kupa letáků. Už je to dávno, co jsem v ní našla dopis.
Vzpomínám na dávná přátelství, na první lásky, na tajemství i něžná vyznání svěřená papíru.
Dodnes mám v šuplíku staré plnící pero, dárek od někoho blízkého. Trpělivě čeká na svou chvíli, kdy jej zase vyndám. Pečlivě naplnit z lahvičky inkoustu, otřít hrot, vybrat správný dopisní papír, pečlivě volit slova, dbát na rukopis, aby vyvolená osoba dokázala snadno číst a na závěr vložit do obálky a svěřit zapomenuté poštovní schránce..
Chtěla bych být tou šťastnou, co ho najde mezi spoustou komerčních sdělení. Posadit se s ním do křesla, přivonět a nedočkavá přemýšlet, jakou zprávu mi přinesl. Opatrně roztrhnout obálku a rozevřít popsaný list. Číst ho znovu a znovu a pak uložit do krabice vzpomínek, aby mi jednou připomenul, kým jsem byla.