Nejvěčí Swinrs Párty v Monacu

Tak mi zase přišla obálečka vod ZlatkyX,
modrá se zlatým olemováním, a v ní šest volňásků do premiérovýho
monackýho kina „ Blaník“ a byly taky modrý se zlatejma numerkama.

A u nich lístek, že pro nás Zlatíčko pošle svoji limuzínu i se šoférem, ať nám to s ní napotřetí vyjde.

Čekali sme pro jistotu před dědinou. Zlatá limuzína měla co dělat, aby
se vůbec na silnici votočila. Pak už to bylo fajn. Byla celá zlatá i
výfuk a taky šofér měl zlatý olemování. Vlezli sme se do ní pohodlně i s
demižónama a hned nám cesta utíkala. Moc sme obdivovali prostorny
popelníky ve dveřích z pravyho zlata.

Po cestě sme pak museli několikrát zastavit na benzinkách a taky u
vodních toků a tak nás řidič vezl přímo k Blaníku, jen taktak sme to
stihli. Jak sme vystoupili tak nás hned zaujaly plakáty ve vývěsních
skříňkách na budově kina.

Bylo na nich velkéma písmenama: “Nejvěčí Swingers Akce v Monacu!“ A pod
tím drobnějším, že celá akce je limitovaná počtem sedadel na 2 500
účastníků a pak na prvnim místě ZlatkaX i s fotečkou a ještě několik
cizokrajných men.

Poněkud sme se zarazili. Předseda tiše vyhekl: „Že, to snad ani Zlatíčko
nemusela…“ ale pro jistotu si překontroloval lem trenýrek, esli si vzal
na cestu čisty… Do sálu sme vstoupili skoro pod stropem, do čestny
lóže, ze který sme viděli hluboko pod nás, kam zprudka spadaly řady
sedadel a bylo plno. Kam až sme dohlédli, tak to byl samé
kulturista.Všici už si odložili v šatně a měli na sobě jen mrňavý pánský
tanga v různejch barvách s přidělenými pořadovými čísly. Trochu sem si
připadal jako u nás na výstavě bejků. Dneska musely byt všecka fitka v celym Monacu zavřeny a nebo zela prázdnotou.

„No, snad se nám Zlatíčko neunaví, myslel sem, že aji poplkáme…,“ šeptl sem.

Úplně dole bylo vidět na jevišti dlouhý úzký stůl pokrytý sametem. „No
moc pohodlny to mít nebude…“ usoudil agronom. Před stolem stál mikrofon.
„Asi to budou dávat v rozhlasu, Monaco sem eště nikdy neposlouchal,“
přidal se údržbář.

To už ale vešlo Zlatíčko a za ní několik vetchých staříků. Pohlédli sme udiveně na sebe: „Na rozcvičení…???“

Zlatka vytáhla spoza stola židlu a sedla si pomaličku na ni. Dědkové,
hned jak byli všici na podiu, tak oživli a začali se dokonce
požďuchovat. Protože byli blízko mikrofonu, zaslechli sme občas úryvky
jejich výkřiků: „Ať de von!“ „Já ne, von!“ „Von ať něco povi!“ a nakonec
vystrčili toho nejbídnějšího k mikrofonu. Zlatíčko seděla za stolem
nehybně a beze slov, jako křepelička před brokovnicou. V sále začalo
syčet ozval se i pískot.

Stařeček roztřeseně promluvil. Sdělil, že jako, jménem svýho tiskařského
podniku Antoinette a synové, se všem musí vomluvit. Že nikeho
nenapadlo, co muže nadělat jedna malá chybička, způsobená tím, že se
plakáty tiskly na poslední chvilu a tak byly vyvěšeny bez kontroly. To,
že je na nich místo Singers vytištěno Swingers, že si nigdo nevšiml a že
to poněkud pozměňuje náplň celé akce. V sále to zahučelo, jako
vichřice, ale my sme si aji trochu voddechli i když sme měli čistý
trenky.

To už ale pořadatelé vlekli k mikrofonu prvního vzpouzejíciho se svalovce.

Nakonec všecko dobře dopadlo. Zlatka nám ukázal všecky svoje seknice a
kurty a vzala nás do Mekáče na monacky speciality a poplkali sme. Jak se
říká – do třetice se to do Monaca, za Zlatkou vyvedlo! Zpívali sme
celou cestu zpátky, hlavně díky dobře propočteny zásobě slivovice.
Akorát se mi zdálo, že těch vodních toků bylo více, než na cestě tam…