Jaroslav Seifert, Morový sloup
VÝNATĚK
… …
To nejhorší mám za sebou, říkám si, jsem už stár. To nejhorší mám před sebou, ještě žiji. Ale kdybyste mermomocí chtěli vědět, byl jsem šťasten. Někdy celý den, někdy celé hodiny někdy jen pár minut.
Po celý život byl jsem věrný lásce. A jsou-li ruce ženy víc než křídla, co jsou její nohy? Tak rád jsem zkoušel jejich sílu. Je něžná, když stisknou. Ať tedy rozdrtí kolena mou hlavu?
Kdybych zavřel oči v tomto sevření, nebyla by tak opilá a nebušilo by mi tak zběsile v mých spáncích. Ale proč bych je zavíral?
S otevřenýma očima prošel jsem touto zemí. Je krásná, vždyť víte. Byla mi možná víc než všechny mé lásky najednou. A její objetí trvalo celý život. Když jsem míval hlad, živil jsem se téměř denně slovy jejích písní.
Ti, kdož odešli a rozprchli se kvapem po zemích, už to snad poznali: svět je hrozný? Nemilují a nejsou milováni. My aspoň milujem.
Ať tedy rozdrtí její kolena mou hlavu.

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing.