Život je komplikovaný

Andy

Prázdně sledoval ubíhající krajinu a drtil plyn Porsche do podlahy déle než by měl, blížící se skok přes horizont jej magicky přitahoval. Co kdyby neubral a vykročil do prázdna, vše by skočilo, jak prosté řešení mnoha otázek... Na poslední chvíli polevil tlak, strhnul volant, takže když auto po chvíli dopadlo zpátky na kola ještě v optimální stopě, stačil dal rychlé kontra a projel táhlou zatáčkou v působivém powerslidu. Jindy by ho to pobavilo, možná i přimělo se otočit a dát si to ještě jednou, ale dnes rozhodně nebyl v hravé náladě. Dnešek byl plný sraček, postupně se nabalovaly a vytvořily nechutně velkou hnědou kouli, která jej následovala od rána.

Petra se zabila asi před měsícem cestou za milencem, když podle policie ztratila kontrolu nad vozidlem a sjela z vozovky, což v překladu znamenalo crash test o strom bez vystoupení. Sice spolu dávno nic neměli, ale mysleli na sebe a ta ztráta soulmate jej zabolela. Zůstal po ní syn, její ex a zmatený milenec, kterému to musel vysvětlit právě až Franta, poté co dostal informaci od přivolané hlídky. Následoval rozchod ne zrovna v rukavičkách s Ivetou, s čímž byl po všech sezeních u psychologů a předmanželských poradnách sice smířený, ale intenzita a okamžitý přechod do nenávisti jej i tak šokoval. Roční syn se stal pouhým nástrojem hry kočky s myší, citového vydírání a manipulace. Do toho přišlo „anonymní“ udání na finančním úřadu, nesmyslná obvinění na policii a sociálce, aby to ráno kulminovalo telefonátem s Lucií. Advokátka mu oznámila, že pokud stáhne obvinění na matku pro maření výkonu (nepředávání syna), nebude jej matka žalovat za ublížení na zdraví. Neměl nejmenší tušení, čeho se měl dopustit.

Přeplňovaný boxer výhružně zavrčel a zaprskal do sání, když podřazoval před cedulí Praha – hlavní město z ne zrovna předpisové rychlosti. Tohle auto bylo jako jeskyně, bytelná skála, kam se dalo ukrýt a mít pocit kontroly, přesného ovládání a emocí na uzdě. Miloval ho, bylo to leckdy lepší než sex. Než s ní určitě. Chtěl si vzpomenout na nějaké hezké chvíle z těch tří společných let, ale nešlo to, zbyla jen pachuť a odpor.

Pomalu stoupal paternosterem finančního úřadu, bloudil po chodbě, hledal konkrétní úřednici spravující písmena Fe až Ja. Na dveřích kanceláře byl jen odkaz na zástup. Bezva, ještě ho bude řešit úplně jiná „teta Květa“, pomyslel si znechuceně. Chtěl to už otočit a přijít zpátky za týden, ale šel zrovna kolem toho záskoku, tak vzal za kliku. Uvnitř byl stůl zaskládaný papíry, hejno monitorů a klávesnic, napravo seděla brunátná matróna, za ní nástěnka s uháčkovanými výtvory pestrobarevných kombinací, vlevo skloněná blondýnka cca 35 let, velké brýle a optimistický pohled. Nemusel se dvakrát rozmýšlet, kterou osloví: „Promiňte, spadám pod paní Venclovou, je asi pryč, na dveřích byla cedulka, ať jdu k vám“ s tázavým pohledem vlevo čekal na reakci. „A vy jste kdo?“ ozvalo se zprava. „Petr Fišer, dobrý den, dámy, omlouvám se.“ „No a co chcete, nevydrží to, než se Venclová vrátí. Kdy se má vrátit z toho Egypta, nevíš?“ ptala se houba brejlovce. Brejle zavrtěly hlavou, přičemž se zavlnil i svetr nad stolem. „Víte, jde o anonymní udání od bývalé přítelkyně, nese těžce rozchod a kope kolem, o nic nejde, přiznání mám v pořádku“ pravil smířlivým tónem a nepatrně natočen vlevo. „To tu máme co chvíli a není to pokaždé jen ženská, abyste si nemyslel. Andy by mohla vyprávět, viď?“ pravila bodrá žena, zatímco se Petr zadíval prosebně do modrých studánek, zvětšených brýlemi do tůněk. „Podívám se na to“, řekla zvesela a pokynula mu k židli pod věšákem v rohu. Přitáhl se blíž a diktoval rodné číslo. Andrea měla trochu oplácanou postavu, ale bylo vidět, že je zpevněná cvičením, vypadala na outdoor typ, možná je to holka do deště... Trochu se natočila za monitorem a uculila se: „Vodnáři mají komplikovaný život, viďte...“. Projela daňové přiznání, zkoukla přílohy a shrnula, že po doložení příjmů z pronájmů to mohou uzavřít. Zeptal se, jestli stačí výpis z účtu, načež se houba zvedla a šla na záchod. „Stačí, ale musíte to donést vytištěné, všechny stránky podepsané, já to tu vytisknout nemohu.“ „A do kolika tu jste, že bych se ještě otočil v kanclu?“ zeptal se jí, zatímco přemýšlel, jestli je vlastně hezká nebo jen sympatická. „Už za chvíli končím, ale nechcete přijít ve středu, to jsme tu do pěti“, odvětila a jemu došlo, že státní správa má jiný časový režim. Ok, středa je fajn, dneska tedy ještě zajde na policii podat vysvětlení.

Na služebně byl mladý policista a ještě mladší kolegyně, vypadali skoro jako děti, odhadem jim nemohlo být víc než pětadvacet. Půlku sepsal s ním, pak to převzala nadpraporčice, která měla podobné věci na starost. Zezačátku se tvářila neutrálně, až formálně, pak jí bylo jasné, jak se věci mají a nasadila soucitný tón hlasu. Pokýval hlavou, když mu říkala, aby se matce dítěte vyhýbal, jednal s ní jen v přítomnosti nestranných osob a ostatní rady, které už dostal od Lucie. Lucie, musí jí zavolat a potkat se. To je zase den. Hodně někde moc budeš, jak by řekla Jolanda.

Jo, mířil vysoko. Prodal byt, peníze vrazil do zboží z čínského města, které ani neuměl vyslovit, ale věděl, že stačí přes prostředníka použít slevomat a z každého diáře má 23% zisku po odečtení nákladů a vyplacení zúčastněných. Neměl firmu, všechno jelo v šedé zóně, ofiko příjem plynul jen z pronájmů, nehýřil, dávalo to navenek smysl. Kromě jednoho účtu na Kypru, kam směřoval většinu peněz. Dlouhodobý projekt. Dům na pobřeží. U moře. Pryč od všeho.

Lucie byla ještě v advokátní kanceláři, když se zhoupnul na prahu s kyticí růží a tabulkou hořké čokolády. Byla vdaná, starší o pár let, ale manžel s ní bůhví proč nespal a pracoval vytrvale v zahraničí. Měla už v minulosti nějakou eskapádu, chtěla jej opustit, ale ve finále milenec cuknul. Zůstala sama, s manželem, advokacií. Dokud nepřišel on na konzultaci kvůli děcku. Za chvíli to jiskřilo, pak šli na čaj, na rande, do auta... Byla dokonalá, pevná symetrická prsa, tělo vysportované fitkem, že jí je přes čtyřicet by nikdo nehádal, měla pronikavý pohled a chytlavý smích. Miloval její polibky, vzrušovala ho už jen ta samotná představa, jak se jej dotýká, hladí jej v soukromí, zatímco přes den se hádá se soudci. Ze začátku se moc krotila, byla trochu prkenná, ale pak se otevřela, důvěřovala mu a byla divoká, mrdala jak kdyby nemělo být zítra. Jeho záda byla jedna velká tabule vášně, nehty se zarývala vždy před vrcholem, kdy měla oči v sloup a prcina jí pulzovala jak vakuová pumpa. Prvně jí to udělal pusou někde na parkovišti v autě, pak znovu a znovu, dokud nestékaly kapky po zamlžených sklech. Bylo jim jedno, jestli chodí kolem lidé se psy nebo jestli auto poskakuje, byla to čirá vášeň a chtíč bez myšlenky na následky.

Teď na ní hleděl a představoval si její dlouhé štíhlé nohy, menší pevný zadek s výraznou mezerou mezi stehny, kde byl vidět Venušin nahorek s malou puklinkou. Během líbání však vyskočily neposedné závojíčky, které se nalily krví a byly neskutečně citlivé. Lucie pak začala tiše sténat, podlamovat se v kolenou a honit si pičku. To už to většinou nevydržel, přestal jí hladit prsa, tahat bradavky a klesnul poslušně na kolena... Co to tu zase fabuluje ve dveřích, určitě je utahaná po celém dni v práci. Přišel k ní a dal jí pusu na krk. Zadívala se mu do očí a dala prst na rty. Růže dala do vázy a vyšla ven na chodbu, kde měli společnou toaletu se sprchou s vedlejší advokátní kanceláří. Petr ho nikdy neviděl, jen jeho klienty, prý se specializuje na obchodní právo.

Za pár minut byla zpátky, zjevně rozjařená. „Jak ses dneska měl?“ vrátila mu dlouhou pusu. Než mohl odpovědět, zatáhla žaluzie, zhasla světlo, rozsvítila malou lampu na stole a stáhla si halenku. „Vám je nějak horko, paní advokátko, došly protiargumenty?“ dobíral si jí a šel si pro co přišel. Chytla jej kolem krku, silně stiskla a poručila: „dnes tu máme závažný případ domácího násilí, provedeme rekonstrukci činu, násilník byl přistižen policistkou při činu, ale snažil se ji uplatit svým hbitým jazykem“. Poslušně jsem rozepnul podprsenku a lízal prsa, zatímco nám oběma povolovala kalhoty a stahovala je dolů. Nasedla na velký stůl pro jednání s klienty, zvedla nohy vysoko do vzduchu a velmi pomalu je roztáhla do široka tak, že se jí tanga začaly zařezával do frndy, ale zároveň se bokem už draly ven stydké pysky. Hrál si s proužkem látky dokud nebyl beznadějně promáčený a Lucie neskučela po stole. Odtáhl kalhotky stranou a začal jí lízat odspodu nahoru, sekret byl jako med. Kundička se rozevřela, lístky zcela do stran jako křídla, poštěváček naběhlý a majitelka na pokraji šílenství. Věděl, že jí musí párkrát udělat rukou, jinak ho zničí, její prcina byla velmi těsná (neměla děti) a měla fyzičku lepší než nějaká dvacítka, vydržela by jet celou noc nejen na koni. Přidal druhý a třetí prst jak to měla ráda a chtěl ji prstit i análek, ale to ho zadržela, že dnes se hraje jen vepředu. Mnul ji bradavku, prstil horkou a mokrou prcinu, ze které stoupal opojný živočišný odér čvachtající štávy. Z ptáka mu ukapávalo, chtěl ji vymrdat, ale počkal si na ní. Už začínala mít dost, chtěla mrdat, překulila se na břicho a roztáhla nohy. Stoupnul si za ní a nasadil primerák, ona si zatím hnětla poštěvák dvěma prsty jakoby byl natahovací. Nasadil žalud na okraj mezi rudá křídla, přizvednul a roztáhnul jí půlky a pomalu vjel dovnitř. Dle očekávání reagovala prudkým stažením prciny, což ho málem stálo všechny úspory hned během prvního zásunu. Musel počkat venku, než přestala pulzovat, pak pomalu pokračoval, nezrychloval, věděl, že takhle vydrží déle než ona, že vybouchne do pár minut. Nejdříve se začala kroutit, pak máchat rukama po stole, snažila se mu zarýt nehty do předloktí, skřípala zuby a pak to přišlo. Rozvibrovala se, na lak stolu vytryskla tekutina a Lucie zařvala, zatímco se jí propínaly a ochabovaly nohy i ruce. Bylo to trochu směšné, jako velký brouk napíchnutý na špendlík sběratele, ale to byla jen poslední asociace, než se udělal i on. Teda spíše byl vyždímán do poslední kapky, protože stahy pokračovaly ještě minutu.

Odvezl ji do ulice pod jejich domem a ukradnul pár nočních polibků. Nikdo ji doma nečekal, ale nechtěla riskovat, že ji sousedé s někým uvidí. Chápal to, byli solidní manželský pár, paní advokátka a vědec. Život je komplikovaný.

Ve středu jel na chvíli za Markem, který mu dělal na autech a byla s ním sranda, dokázal si život opravdu užívat. Neměl sice ženu ani děti, zato jezdil na všechny auto/moto srazy, klátil co se naskytlo a ve volnu vedl dětské tábory. Tedy, jezdil jako dozor, co tam vedl, to je na jiný příběh. Teď měl na dílně celkem slušnou Z4, Petr sice nebyl moc na cabria, ale tohle mělo vkusnou kombinaci světle modré metalízy a lehce hnědé kůže s individualním oranžovým prošíváním. Doplněno o lehká kola, cupové pneu, Ohlins podvozek, Eibach stabilizátory, zakázkové audio... zkrátka bylo jasně vidět, že majitel ví co dělá a proč. Marek viděl, jak Petr kouká, tak povídá: „woe, kdo myslíš, že s tím jezdí?“. „Nějaká buchta nebo homokláda to asi nebude, na to je to moc funkčně poladěný, netuším... Schumacherovo bratránek?“. „Mno, těsně vedle, holka od Větkongů ze Sapy, co bys na to řekl... dával jsem jí tam Supersprint svody a něco mi říká, že tu není naposledy.“ Petr si vybavil SAPU, virtuálně usadil za volant 150 cm tintítko a musel se usmát, protože s tou světle hnědou kůží to mohlo být tre-šik kombinace. „A je pěkná? zeptal se víceméně pro formu, protože věděl, že pro Marka je to prostě Větev a peníze. „Hele, v kastlíku máš OTP, tak si ji vygoogluj“ a dál dotahoval šrouby na diferáku vedle na ponku. Vzhledem k tomu, že nebylo co dělat, sedl si dovnitř (což by normálně neudělal, sám nemá rád, když někdo cizí sedí bez dovolení v autě) a vyndal papíry. „Dík, seš kámoš, je to s.r.o. a ještě s šíleným názvem, mrknu do rejstříku... aha, jednatelé těžko říct kdo to je, jestli borec nebo baba, hele, zas tak moc mě to nezajímá“ odpovídá Petr a hrabe se ven. Z4 je tak trochu mučící nástroj, máte-li víc jak 180 cm. Marek se směje na celé kolo: „Možná se stačí otočit, bude to rychlejší, ty Romeo.“ Ve vratech stojí asijsky vyhlížející kočka s nezvykle dlouhýma nohama, fešně oblečená a celkově nepřipomíná trhovkyni v gumákách ani po šesti plzních. „Koukám, že obdivujete moje auto“ ševelí měkkým, ale zároveň příkrým hlasem s perfektní češtinou bez známek přízvuku, zatímco mu bere z ruky OTP. „Omlouvám se, máte vážně vkusně poladěné auto, líbí se mi“ reagoval rozpačitě Petr. „A techničák vám naskočil do klína, zatímco jste leštil sedačku u spolujezdce“ směje se a ukáže bez ohlížení přes rameno za sebe do míst, kde parkuju. „Ta nájn-ylevn je vaše?“ ptá se a nepatrně se nahne na špičkách. „Už to tak bude, ale berňáku to neříkejte“ šeptá spiklenecky Petr. „Hm, myslela jsem si to“ šeptá v náklonu zpátky a mhouří oči „jinak byste neoblejzal moje auto jako hladovej pes“ utřela ho na dvě doby a šla k Markovi pro fakturu. Haha, dobře ty, pomyslel si. Challenge accepted... nicméně uvidíme, jestli má zájem. „Děkuji a nashle, mám ještě pár věcí na cestě, zavolám až dorazí a domluvíme montáž“ loučí se s Markem a jde ledabyle okolo. „Prima pokec, ale dávejte si pozor na tu kovadlinu vzadu, prý nezkušené na mokru vyplaší“ mrkná na něj a fakt hezky voní. „Říkaly holky na kávě?“ „Já kafe nepiju, ale vy byste jedno potřeboval, máte pytle pod očima“ a krčí rameny na důkaz upřímnosti. Posnídala vtipnou kaši a šla si zvednou sebevědomí místo nehtů? „A to jste milá jen na cizí nebo i na přítele?“ zkouší Petr nahodit háček. Ona hodí oči sloup, nastartuje motor, ztlumí okotlené rádio Rock, která zjevně není její šálek kávy, šlehne pohledem po Markovi, který kreslí vzduchem omluvné gesto ráčnou, takže Petr to málem chytne koncem, a vytočí se směrem k němu. „Dámy se ptát na přítele je jako chtít přidat při vyhazovu z práce, nemyslíte?“ „Nevím, já si peníze vydělávám, nechodím o ně prosit k zaměstnavateli“. Holka se usměje, udělá rukou pistolku a při střelbě mrkne okem. Vycouvá jedním pohybem a je pryč, pěkně v klidu, žádnej burnout nebo podobné kraviny se studeným motorem. Koukám na Marka, ten na mě, culí se a povídá: „Jo, je vostrá a je s ní prdel, ví přesně co chce, jak co funguje, fakt jsem čuměl, když přijela prvně.“ Ehm, proč mu o ní nikdy neřekl? Aha, je Větev, kategorie cizáci - ani tvojím dykem, snaží se Petr dobrat jádra pudla. Chvíli kecají a najednou je slyšet práskání výfuku, hukot pneu a přirazí modré tornádo. Motor nechá běžet, vyskočí ven, říká, že good, ale ať jde zkouknout ty svody, že je cítit spálenej olej uvnitř. Mára kouká s baterkou kolem a skutečně to kouří, ale vypadá to spíš na těsnění pod ventil víkem, olej kape přímo na svody.