Úkol v karanténě

Vidím ty tři tečky, jak běhají po displey, uživatel píše zprávu, aby se vzápětí celá zobrazila. "A námět, téma na fotku by jsi pro mě měla?" ptá se v ní uživatel kresomysl. Kresomysl, to je jako dobromysl, jako bylinka a nebo taky Přemysl? Tohle zní hezky. A hezkej on je, hlavně ten jeho zadek, wau. "Nooo měla, ale nevím, jestli to není už moc?" opatrně ho naťukávám, protože dnes mám v hlavě jiný plán než jen sprosté kafe nebo jeho zadek, dnes jsem trošku odvážnější. "Tak sem s ním :-)" pobízí mě kresomysl. "Dobře... Mám ráda street art... Vím, jaká je teď situace, ale přece jen malinko by to nějak šlo, co myslíš?" Jeho nick je neaktivní, naštval se? Je to už moc? Chystám dětem večeři, taky už nestíhám koukat, jestli odpověděl, ale pozdě večer si pak čtu jeho zprávy. " Hehe, to je velka výzva. Obzvláště teď, když parky ve velkém městě jsou úplně narvané a mimo Prahu se nedostanu :D, ale budu nad tím přemýšlet."

Pohrávám si s tou myšlenkou, jak někde v Praze pro mě fotí s holým zadkem kresomysl fotky a děsně ho vzrušuje, že by ho snad mohl někdo vidět. Dali jste někomu podobný úkol? Nebo ho dal někdo vám? Je to příjemný adrenalin ;-)

Dnes sedím u snídaně, dopíjím kávu a na amatéch mi naskočí nová zpráva od kresomysla. Je to příloha. Že by už našel prostor v Praze, kde by se dalo fotit? S lehkým napětím otevírám zprávu, těším se, jeho fotky jsou velmi zajímavé a vždy povedené.  Ale tyhle mě potěšily nejvíc. Líbí se mi jeho nápad, jak to vymyslel a celkově ta fotka dává smysl. Možná i zapadá do toho kolotoče kolem karantény a izolace. "Jsou naprosto dokonalé, ještě lepší, než jsem si vůbec dokázala představit." hnedu odepisuji. "To jsem rád, tím asi sérii výhledy ukončím :-D" odpovídá, ale věřím, že i přes ostražitost sousedů na okolních balkonech ho to bavilo. Trošku začínám mít obavu, jaký úkol si na mě vymyslí on :-D "A bude galerie?" nenechám ty fotky jen tak proklouznout a opět naťukávám kresomysla.

... Co myslíte? Bude? :-)