Nejsme nadlidé

Tenhle příběh nebude o lásce ani o ničem s ni spojeným. A pokud čekáte něco o sexu taky se mýlíte. Vice méně je to příběh o egu a o tom jaké může mít člověk přehnané názory sám o sobě a jak strašně se může plést.

Jaký malému mi vše šlo byl jsem jak se říká přirozený talent na všechno. Šlo mi to vlastně samo. Hlavně v oblasti umění jakéhokoliv. Ať už básničky, zpěv, malování, psaní příběhu, vymýšlení fiktivních světu nebo i třeba blbé ruční práce. To že mi šlo všechno jako po másle ale bylo spíše na škodu... Můžete mít kolik talentu a umu chcete bez pýle a bez sebezdokonalovani to nejde nikdy. Ne nadarmo se říká cvičení dělá Mistra, ještě nikdy jsem neslyšel, třeba ten se už jako mistr narodil.,nene to nikdo totiž neříká😂

Ale neměl jsem nadání jen na umělecky založené věci i učení mi šlo samo odsebe dokonce jsem celou SŠ udělal bez učení. Až u maturity jsem si uvědomil, že mi to nestačí. Jinak bych dost možná ani tu maturitu třeba vůbec neudělal... Nevím...

To za co jsem byl vždycky nejvíc rád je umění hrát. Mám vám zahrát, že preskakuju plot? Jasně jak vysoký? Ale problém je že když umíte hrát říkáte si že si uděláte školu na něco jiného ať to máte pojištěné ale když nebude chodit nikam kde se herci a umělci nachází můžete mít duši umělce ale mezi ně nikdy patřit nemůžete. To dá rozum.

Můj zpěv přestal být čistý při mutaci stále mám 100%hudebni sluh ale ten mi pomáhá jen poznat jak falešné občas zazpívám. Na housle jsem dávno zapomel hrát a noty no nedával jsem tomu všemu dostatečnou pozornost a díky tomu jako bych nic nikdy neuměl no téměř, řekněme ze dokážu zahrát asi jako teenager, který se učí tak půl roku max.. A to není dobré. Na klavír se nezapomíná ale jen díky tomu že na něj hraju když je mi smutno.

Smutno mi bývá kvůli tomu že vím že až zemru zatím jedí e co po mě zůstane je právě tenhle bezpredmetny výron ze srdce.

Dnes si píšu, zpívám a hraju uz jen pro sebe. Přesto že mě srdce touží být na plátně, pódiu nebo na obrazovce. Děkuji že si čtěte me výlevy mějte krásný víkend