Bolestné

Na účtě mi přistála zajímavá částka. Byla jsem přesvědčená, že pojišťovna štědrá nebude a tak zavládlo nadšení a rozhodování co s tím. Byl by to celkem slušný základ na dovolenou, kterou plánujeme už delší dobu. Ale vzhledem k celosvětovému strachu kvůli pandemii se plán na vycestování do zahraničí odkládá na neurčito. Uschovat si částku na horší časy by bylo v této době celkem rozumné, ale vzhledem k tomu že se rozpadám za pochodu jsem se rozhodla investovat do kvalitního spaní.

Bylo rozhodnuto a začal průzkum po netu. Ujasnit si co bych vlastně chtěla, jak by postel měla vypadat, jaké matrace a rošty do ní vybrat. Upřímně přiznávám, že jsem byla v pasti. Výběr s milionu možností byl na mě až moc. Naštěstí rozpočet s úžil velké množství možností ale i tak jsem pořád byla nerozhodná. S dcerou jsme se rozhodly pro rozměry s tím, že nová přijde přesně na místo staré. Nakonec jsem do výběru zapojila i toho co občas tu postel se mnou sdílí, představa už byla jasnější a bylo rozhodnuto to všechno jít okouknout reálně.

Tak jsme s dcerou vyrazily do nejmenovaného obchodu, mužský poradce neměl čas a my holky přece nejsme blbé a zvládneme vybrat co potřebujeme. Procházíme obchod, obhlížíme a zkoušíme až nakonec jednohlasně vybereme tu pravou. Pořád mám na paměti rady od přítele a tak by vše mělo být v naprostém pořádku. Euforie na vrcholu, prostě mám radost a tak ještě koupím nove povlečení a polštářky ať to je všechno sladěné a krásné. Na účtě to udělá vítr ale vyvažuje to naprostá spokojenost a těšení se až se konečně pořádně vyspím a nejen to.

Po cestě domů píši drahému, že vše nakoupeno a jen budeme muset dořešit odvoz a pak následnou montáž. Usmívala jsem se spokojená jak malé dítě o vánocích. Doma jsem se pak uvelebila do staré postele k televizi. Pořád plna euforie a nadšení. Jenže to mě během vteřiny přešlo, když můj pohled od televize sklouzl k topení. Chvilku jsem jen tak koukala a pak mi to došlo. Ta postel se sem nevleze! Vyskočila jsem a utíkala pro metr. Dcera nechápavě kouká co dělám. Všechno přeměřím a mám pravdu. Postele se prostě nemůžou jen tak vyměnit. Nová je delší a zavazí tam topení.

A tak jsem z euforie štěstí během vteřiny spadla do deprese. Vše zaplacené a co teď s tím. Chtělo se mi plakat. Nešťastná píšu drahému co jsem zjistila a jeho odpověď mě moc nepomohla : " To bejvá a já vám do toho nechtěl kecat. " No chybami se člověk učí a já se jen tak nevzdávám. Tak dlouho jsem po místnosti chodila s metrem až jsme na to s dcerou vyřešily. Celý pokoj se nakonec musel přestěhovat a postel má teď nové místo a spí se na ní úžasně. A nejen spí!

Když jsme pak společně probírali, kde se vlastně stala chyba, bylo to naprosto jasné. Celou tu dobu jsme řešily jen šířku postele a ne délku. Proč taky, ta pro většinu žen není až zas tak podstatná. Teda aspoň u mě to tak je. Takže jsem si ve svém věku uvědomila, že v jistých věcech je důležitá ne jen šířka, ale i délka. Zas jsem o něco chytřejší.