Vo Aladinovi a kouzelný lampě

Z pohádek 1000+1 noci.

http://www.amateri.cz/g385064

Šahriár se nemoh dočkat večera, tak moc chtěl vědět japak to dopadlo ve vagoně se Zlatkou a Alíbabou. Když přišla
Šeherezáda, tak už ani nedutal.

Ta si sedla na poštář k jeho nohám a začla vypravovat:

A ten Alíbaba měl v tom městě
bratrance a ten dělal leštiče bambusu. Menoval se Aladin a měl krásnou mladou
ženu a ta mu někdy pomáhala s leštěním, aby se měli líp. Ale porád to nestačilo a tak kolikrát musel leštit i po šichtě a vo pauzách. Jednou takle vo poledni, bylo strašně hicno a tak se mu do leštění moc nechtělo a jen tak bloumal po městě, až došel na jeho vokraj, kde už začínala poušť. Uviděl tam jednu polozasypanou studnu a hnedky ho napadlo, že v ní bude příjemnej chládek na leštění. Vlezl do ní a dal se do leštění a tu kouká, že se tam leskne ještě něco jinýho. Byla to stará mosazná lampa. Vylezl s ní z tý
studny a ze zvyku ji pohladil, po jejím dlouhým krku. V lampě to zahučelo,
zablikalo a vyvalil se hustej kouř a taky vobrovskej džin a hnedky prej: „Co pán poroučí…?“ Aladin si přál sklenici vody a hnedky měl celou Matonku. A, že byl utahanej, tak si přál vemblouda, aby nemusil pěšky. A pak eště Camelky, aby měl taky něco do huby. To se mu to teďky vracelo domů!

Jeho mladá, stará, hnedky zmerčila,
že strká vemblouda do garáže a taky viděla, že nese pod paží celej kartón, ale starou lampu v tašce, co měl přes rameno, neviděla.

Tu před ní vybalil na konferák a taky prej, že si může přát, co chce. A taky jo, nejdřív chtěla vyluxovat, pak Latte
Macchiato, bublinkovou koupel, džin s tonikem a nakonec, aby byla Ulice na všech programech najednou a na čtyrce taky a všecko jí ten džin splnil.

Problém byl, že pak chtěla mít tu lampu porád u sebe, ale Aladin ji potřeboval taky a tak jí slíbil, že jí najde druhou a s tím šli spat, už neleštili.

Jen co Aladin usnul, vytáhla manželka tu lampu z kabely a potichu ji vodnesla vedle do pokoje. Tam si přivolala džina, a protože chtěla mít hned druhýho, tak mu sundala turban a slipy a přitiskla ho na zeď a hnedky ho vobtáhla a vomalovala si ho.


Jenže, jak praví starý arabský přísloví: „Nemaluj džina na zeď, když
může bejt v lampě, nebo ve flašce…“ A nebo, ještě starší: „Každá ženská vždycky zmoudří až
po.“


A taky jo, ten džin měl veškerej rozum a sílu pod tím turbanem a ve slipech a jako vomalovanej byl na prd. Leda malejm dětem pro zábavu. Nepomohlo se před ním nakrucovat, ukazovat tu to, či tamto. Smutně si sedla, podepřela hlavu a zavzdychala. Ale všecko bylo marný. Pak ale vrátila lampu na místo a ráno hrála Zagorku.


Aladin bafl kabelu a letěl vobcházet žďorbiska a starý
polozasypaný studny, esli nenajde druhou. V poledne dostal žízeň a hlad a chtěl si dát Gambáč s hambáčem. Ale ať hladil, jak hladil, tak nic.

„Záručák nemám, no to sem pěkně
namydlenej“, pomyslil si a smutně se vracel domů. Doma ho ale čekala netrpělivě
jeho manželka a hned mu beze slov pomáhala s leštěním.


To se už ale začalo rozednívat a Šeherezáda musela zrovinka v nejlepším přestat…