Prcačkář

"Ahoj sympaťando jak se vede. Máš dceru chtěl bych vás šukat obě."
Míchám si tak v hrnci omáčku na oběd a tohle mi přistane ve vzkazech. No tpč, je mi 34! Mám pochopení pro ledasjakou perverzi, ovšem přes plnoletost a oboustranný souhlas nejde vlak.
Jo, je to doufám jen provokace, dnešní registrace nicku tomu nasvědčuje...hodně z vás bylo v kině na tom filmu V síti...tak teď jiný úhel pohledu...
____
Přišel z šichty, klasický nas*atý výraz, to je taková ta kombinace nevyspalosti, nachozených kilometrů, hladu a celodenní pachtění se s blbci, pardon s lidmi. Nedělám klasickou chybu, abych hned ve futrech chrlila požadavky, co je třeba zařídit, co potřebuje opravit a tak...ale co, když se najedl, zkusím nahodit konverzační udičku "Jaký jsi měl den?"
Chytnu oční kontakt, je to dobrý, nevytuhnul v sedě nad talířem. Nadechne se a už to jede...

...Co ti budu povídat, od rána papíry, furt něco po někom opravuju a vracím k předělání, jeden neumí napsat vyjádření bez chyb, druhý je lempl od přírody, už jsem mu řekl, ať si to odnese nahoru sám, že se pod tohle nepodepíšu...a když jsem si konečně sedl, že si vypiju od rána studený kafe, ozve se ve vysílačce /esence šedesát, šedesát, já šedesátpět, honem sem pojď/.
Protočí oči a na další nádech pokračuje - tak odložím kafe a běžím na křížek, Míra tam stojí sám proti celý dva jedničce a za zády se mu schovává jeden, co by byl nejradši neviditelný. Obě boty levý, to prý dostal už v nástupáku, ale nestěžuje si, prý se na to dá zvyknout. Takovej ubožák od pohledu, ale dva jednička už ví, tohle se dlouho neutají, že je to prcačkář a cestou na oběd se tomuhle oddílu připletl do cesty a oni ho chtějí a davový efekt funguje. Trochu je zklidňuju, Míru posílám s dotyčným na jídelnu, ať u něj zůstane, dokud se nenají a neodvede ho zpět.
- Chlapi dobrý, ale mějte trochu rozum, tady je to všude pod kamerama. -
- A kde jako teda veliteli? - Samuel se ozve, původem z toho rázovitého kraje. Kouknu na něj, není to blbec, tak mu říkám - To je tak těžký se nechat odvédst k doktorovi? - Rozsvítí se mu oči, hned mu secvaklo, že v čekárně není kamera.
No nic, tohle jsem vyřešil. Kafe nebude.

Samuel mě pak ještě odpoledne potkal na ubytovně, pokouší štěstí -Veliteli, dejte mi ho na pokoj, já už si s ním poradím. Už jsem jednoho takovýho měl, dva roky seděl na bidle.-
(Bidlo je takové to, když z kovové palandy sundáte horní patro a zbyde vám spodní postel se čtyřmi stojnami...přišel na pokoj, stáhl kalhoty a uvelebil se nahoře na jedné stojně. Dva roky nikdo nic neviděl, nikdo si nestěžoval.)

Toho dotyčného jsem odpoledne potkal znovu, já stále ještě bez kafe a bez oběda, tak jsem s milým výrazem zavedl řeč -Jak se Vám tu líbí? Ten oddíl na křížku, to byla dva jednička, vedoucí říkala, že tam Vás chce ubytovat.- Trochu zbledl, tak snad mu ten oběd chutnal.

Zítra mám noční, takže ho budu chodit co půlhodiny kontrolovat.
____
Tento příběh je fikce. Podobnost je skutečnými osobami a událostmi je čistě náhodná. Pokud se v něm poznáte, tak víte, že skutečnost tady nemohu popisovat, to by místní citlivé duše neunesly.