Úvaha téměř zahradnická...

Všude ve vzduchu je cítit vůni přicházejícího jara. A jaro je období, kdy se příroda z dlouhého spánku probouzí. Sice to ještě není patrné a zjevné, ale na mne již jaro doslova a do písmene leze. Druhá míza ve mně stoupá, hormony hlavou víří a mne napadají krásné a půvabné myšlenky neřestné a hříšné. A tak se s příchodem jara mohu personifikovat do role broučka či motýla, neboť sosáček i kladélko mám, jenže... Na pomyslné louce koloběhu žití je ženských květinek snad víc než motýlů a broučků, leč každá květinka přede mnou uzavře své květenství. A tím se dostávám k meritu věci.

Když není květinky, natož květenství, uzavřel jsem se do ulity a prohlížel jsem si na tomto serveru obrázky. Jímá mne děs a hrůza z vládnoucí módy. Že se muži holí a tak drahocenný čas maří, je nabíledni. Strniště na bradě po pár dnech škrábe a je nepříjemné. Proč se ale ženy holí v partiích intimních, je mi záhadné. Rád se alespoň pohledem kochám na ten přírodní skvost, jež žena každá skrývá ve svém klíně a nemohu si pomoci, postrádám onen jemný dráždivý persiánek.

Je to asi v povaze lidského rodu, podmaňovat si a znásilňovat matičku přírodu. Drancujeme stovky milionů let vytvářené zásoby uhlí a ropy, vysazujeme lesní monokultury, používáme pesticidy a herbicidy, pěstujeme geneticky modifikované rostliny, znásilňujeme a kanalizujeme meandrující vodní toky, snažíme se ovlivňovat počasí a dotáhli jsme to až na globální klimatické změny. Žádný středověký zahradník a dnes povoláním zahradní architekt na čele se slavným André Le Notre, královským zahradníkem Ludvíka XIV., by nevymýtil pažit až ke kořenům. Žena to však dnes dělá v podstatě každá. Škoda...

Tož jsem si pár těch obrázků z nostalgie uložil na flashku. Dříve než vosk, náplast či holicí soupravu nahradí módní výstřelek nejúčinnějších pesticidů a herbicidů. Upřímně řečeno, asi by mi taková úprava ani nechutnala. Kdeže jsou časy persiánků se třpytícími se démanty rosy po té nejkrásnější rozkoši !!!