První setkání 2

V relativním bezpečí neutrálně vonící kabinky jsem si uvědomil, jal veliký vůl a cvok jsem. Jedna věc je seznámení na chatu a druhá realita. Jak jsem se bláhově domníval, chytře a nenápadně jsem z ní vytáhl informace, kde pracuje, abych si ji mohl nezávazně prohlédnout a pak na ni udělat dojem. Ne, přesně po kapkách mi dávkovala určitá sdělení a čekala. Věděla, že neodolám, poruším domluvená pravidla a přijdu. A teď tu stojím, voda a čas pomalu tečou. Vodu jsem vypnul, ale čas nepůjde ani zastavit, natož vrátit. Poznala mě a nemá smysl zapírat. Otevřel jsem dveře. Rovnala v regálu zboží. Překvapilo mě, jak malá a drobná ve skutečnosti je. Pak se na mě podívala vědoucím pohledem. "Nešlo to vydržet?,, zeptala se. Ještě stále jsem mohl začít o akutních problémech se žaludkem a následně zmizet. Nicméně jsem sice plachý, ale ne zbabělec. "Vím, porušil jsem pravidla," řekl jsem. V mém hlase nebyla lítost, jen odevzdanost a přijetí jejího rozhodnutí o mém osudu. O tvém trestu už rozhodla," její přísnost nebyla hraná. Podklesla mi kolena, ale její pohked mě zastavil v pohybu. "To umí každý, kleknout a kňučet, že je hodný a poslušný. Ty si teď tady stoupneš a budeš mlčet." A tak jsem stál. Ona se mezitím starala o provoz, přeci jen, přepadl jsem ji v práci. Za půl hodiny mě začaly pobolívat nohy a píchat v zádech. Znervozněl jsem a chtěl aspoň přešlápnout z nohy na nohu. Možná by si toho nevšimla, ale najednou jsem nemohl. A tak jsem nepohodlí snášel dál. Půl hodina se změnila v hodinu a hodina v druhou. Cítil jsem tvrdost podlahy pod chodidly, záda mi ztuhla a začala nepříjemně brnět. Seděla za pultem občas se na mě podívala, ale většinou se věnovala mobilu. S někým si psala a byl jsem si jist, že o mně, o mé bezvýznamnosti. Po zádech mi začal stékat pot. A já si byl jistý že nikde na světě by jsem teď nebyl raději.