Trapas

Lezu do výtahu na jednom z baráků, které spravujeme. Jedu dolů, výtah staví v jednom patře přistupuje takový opálený týpek, kterýho šacuju na Armena, nebo Gruzína a úplně čistou češtinou zdraví, taky ho pozdravím a pozoruju jeho vousy, které mu raší jako by to byla nějaká zhoubná nemoc. Hřebík vedle hřebíku, černé na uhel až je z toho kůže úplně jako posypaná pepřem. Pozoruju jeho dlouhý zahnutý nos, hnědé oči a kšiltovku. Stavíme v dalším patře a nastupuje mladá paní, jejiíž životospráva jí dovedla k diagnoze Morbidní obezita a vede zlaťáka, prohlížím si jí s lítostí, jak to občas dopadne, když nad sebou někdo zlomí kříž. A říkám si v duchu.. No ty vole.. aaargh, Je mi jí líto. Je vcelku vysoká, blonďaté vlasy, trochu rozcuchané splývavý svetřík. "Armen" si začíná hrát se zlaťákem a říká, no ty jsi ale krásný.. Dáma utrousí poznámku: "No aspoň někdo je tu krásnej"
No protože jsem trouba prvoplánovej, pronesu: "Ale s tím jde něco dělat, přeci" na což se mi dostalo odpovědi: "Já myslela vlasy" zdůrazňuje to, že se dneska neučesala.."
Jsem já to ale blbec. Mluviti stříbro, mlčeti zlato..