Práce na sobě

Když chce člověk někde uspět - jednoznačně na tom musí zapracovat - pokud to jaksi nemá již dané od "Boha" - či výchovou...
Ale jak vím, většina lidí je výchovou spíše poznamenaných než vyznamenaných...
Tím nechci hanět rodiče, pokud nebyli sadističtí tyrani... prostě jen dělali co mohli či uměli a tak to je...
A my se buď smíříme s tímto faktem a pokusíme se sami napravit škody na nás napáchané a rodičům odpustíme (nejlépe se odpouští, když pácháme ty samé "zločiny" na vlastních dětech..:-))) ) - anebo se budeme nadosmrti vymlouvat na špatnou výchovu svých rodičů a jin é "objektivní" příčiny naší neschopnosti...
Ale to nám jaksi moc nepomůže... ovšem je pravda, že existuje skupina lidí - tzv. pečovatelů, kteří se rádi postarají... Ale pozor! V roli tzv. "pečovatelů" jsou dost často patologičtí manipulátoři, kteří pod pláštíkem dobroty a pomoci vyhledávají svoji oběť, aby ji pak svou láskou a péčí nádherně uzurpovali - tomu se někdy říká "zlatá klec". Není to k vydržení a někdy není úniku...
Takže, chceme-li se sebou něco dělat - máme k tomu řadu možností a příležitostí.
Ale vězte: NIKDO TO NEUDĚLÁ ZA NÁS!
A vlastní cestu si zpravidla musíme vyšlapat taky sami, nebO´t cesta se často stává cílem! Prostě to hledání, pachtění se nás tak úžasně formuje, že vlastně ani nepozorujeme, jak s tím rosteme a měníme se...
Ale my to poznáme!
A víte jak?
Když jednou zjistíme, že svět kolem nás se změnil, že ti lidé na nás reagují jinak... pozitivněji, přívětivěji, atd... To není proto, že oni jsou jiní - ale že MY jsem se změnili!
Krásné a známé heslo zní: chceš-li změnit svět - změň nejprve sám sebe!
A je to pravda!
Vím o čem mluvím ze své vlastní zkušenosti...
Takže - bude to o práci, o práci, o práci...
A práce je namáhavá a bolí...
Jenže jinak to nejde...
Ale nikdo vám nezakazuje, abyste si stěžovali....
Třeba na Hlavním nádraží.
Pokračování příště...