Ať nás ani izolace nerozhodí.

Nedávno mi napadlo, jestli ty rozchody, které se v poslední době v mém okolí poněkud přemnožily, nějak opravdu nesouvisí s tou současnou (jak říkají v televizi), celosvětovou koronakrizí.
Když H přišla nedávno ráno do práce a celé kanceláři se vztekem v hlase oznámila, že ji (a dvě děti) opustil její J a za pár dní mě na dílně parťák V skoro se slzami v očích sdělil, že od něho odešla jeho M a nakonec mi při novoroční telefonické zdravici můj kamarád a spolužák s vejšky G jen tak mimochodem sdělil, že: ,,s Š už spolu nejsme, ale rozvádět se kvůli majetku nebudeme.“

Nemyslel jsem si, že by měla pandemie zrovna na tyhle vztahy vliv. Vždyť J si narazil nějakou o 15 let mladší maminu při venčení chlupatého, mazlivého člena rodiny. Manželka V si začala na pracovišti se svým šéfem a protože při těsném kontaktu pochopitelně neměli roušky, oba se nakazili a vše vyšlo najevo. A kámoš G jen konečně po letech pobývání ve své vile na břehu Ženevského jezera zjistil, že čas trávený s francouzskou asistentkou mu dává víc než občasné víkendy s manželkou v Čechách.

Tohle by se přece stalo i za normální situace, říkal jsem ještě dnes ráno. Pak mi volala moje milenka, která už je druhý den nuceně zavřená doma s manželem v izolaci. Šeptajícím hlasem mi tajně zavřená na WC rychlostí kulometné palby chrlila do ucha ,,já to tady s ním nevydržím. Řeknu mu o nás a bude klid. To je na palici!!“..a zase a zase dokola. Někde v hlavě mi zablikala varovná červená. Jenom to ne!!! ?? ,,To nedělej, neblázni. Vydrž to! Vždyť je to pár dní. Hele, až to budeš mít za sebou, zarezervuju wellness a uděláme si krásnou prodlouženou polední pauzu.“ ,,Vážně? Tak jo, těším se,“ řekla ještě spěšně a než telefon utichl ozvalo se pár podivných zvuků připomínajících mlaskání. Vysvětlil jsem si je jako ty infantilní imaginární pusinky a když jsem telefon típnul, spadl mi kámen ze srdce.
Vydržme to.......