„MÝM DOMOVEM ZTICHLÁ JE PUTYKA

„MÝM DOMOVEM ZTICHLÁ JE PUTYKA...“

aneb stárnoucí muž bez ženy = obvykle velký sešup dolů

Mým domovem ztichlá je putyka, mým štěstím je sklenice plná. Mým koníčkem bývala gotika, teď k baroku žene mě vlna.

Když samoten městem se potácím, a nahlížím do oken spáčů, opuštěn domů se navracím a sám nad sebou pláču.

Až rezavý klíč v zámku zachřestí, dům zeje jak hrobová jáma. Má láska zvrhla se v neštěstí, já sám jsem a ty jsi sama.

Lkavá píseň Karla Hašlera je všeobecně známá. S různými obměnami původního textu ji zpívá kde kdo (od Matušky, přes Šlapeto až ke Karlu Gottovi s Karlem Šípem).

V nejedné hospodě, v nejednom pajzlu se s oblibou hraje, najde-li se alespoň trochu hudebně „postižený“ štamgast. A tak nahlédneme-li ve večerních hodinách (a nejen ve večerních) do podobných „kulturních“ zařízení a rozhlédneme-li se po místním osazenstvu, většinou zkonstatujeme, že těmi štamgasty jsou prakticky samí muži, v různém stádiu „rozkladu“.

Kde jsou ženy?

Tu a tam se nějaká najde, občas.

Kdo jsou tito štamgasti? Tedy každodenní návštěvníci restauračních zařízení nižších kategorií? Většinou osamocení muži. Někdy možná muži ženatí, zdrhající před manželkou (ti tam ale nejsou většinou denně). Rezignovaní, unavení, závislí na alkoholu a podobných existencích jako jsou sami. Neboť i neštěstí spojuje.

Zajímavé je, že podobná zařízení moc nefungují u žen. Ano, báby se setkávají u kafíčka a dortíčku v kavárnách a tu a tam šoupnou griotku, vaječňák, sekt... Ale zdaleka se nepotácejí denně potmě domů jako flamendr z Hašlerovy písničky.

Babky na hospody moc nejsou. A i když zůstanou samy (ovdoví nebo si manžel najde mladší), mají pořád hodně důvodů se radovat ze života (některé se dokonce radují, že si ten jejich našel mladší, a péči o budoucího dědka tedy převezme nic netušící momentálně zblblá mladice).

Babky mají fůru koníčků, od vnoučat, přes pejsky, kočičky, různé babské spolky, čtení, divadla, kina, pochoďáky, zahrádky, ruční práce, výlety, cvičení až k Universitě třetího věku. A péče o dědka jim často tyto možnosti seberozvoje brzdila.

Babky mají fůru kamarádek – necítí se samy.

Babky tolik neřeší a neprožívají své pocuchané ego, raději se pustí do háčkování stopadesáté dečky a pletení milionté fusekle.

Po přechodu je jim sex úplně u prdele a než by vzpomínaly na nějaké erotické úspěchy, upečou raději štrúdl a jdou k sousedce na kafe, kde zdrbnou půl republiky a je jim dobře. U toho stačí ještě uštrikovat půl svetru, aby ruce nezahálely a vyslechnout nejnovější zprávy z rádia, které je zapnuté i při pokecu se sousedkou.

Prostě ženské jsou činorodější, životaschopnější, přizpůsobivější. Nemají totiž tak vysoké ambice (až na výjimky mužatek) a nedrtí je již zmíněné ego. Mají větší radost ze života, dokážou se dojímat nad prvním poupětem na jarním záhonku a štěstí nehledají v úspěšném oblbování opačného pohlaví.

Obvykle nepotřebují pečovatele. Většinu věcí se naučily během života, dokonce i mužské práce. A nakonec za dobrý žvanec se dá vyměnit i oprava kapajícího kohoutku, apod. (Stačí zajít do knajpy, nějaký opuštěný instalatér se vždycky najde).

Nepotřebují tudíž lkát nad svým "zmařeným" životem, na to nemají čas.

Podíváme-li se do těch knajp, najdeme tam možná onoho bývalého manžela, který utekl za mladší, přitažlivější, erotičtější krasavicí. Když krasava vysála konto, nebožáka kopla do řiti a našla si jiného trubce, zůstal tentokrát on sám opuštěný a zakouší svou vlastní „medicínu“, kterou předtím připravil stárnoucí manželce.

Je zajímavé, že jakmile se taková stárnoucí přechodová žena oklepe z té zrady, že ji opustil její muž a šel za „lepším“ – už ho nechce zpátky! Ani když ji na kolenou prosí!

Mezitím ona totiž zjistila, že jí je líp! Má víc času na sebe, na kamarádky, na koníčky. Nemusí se handrkovat o kdejakou blbost, vyvařovat nezdravá jídla, prát poprděné podvlíkačky a v noci se jí KONEČNĚ dobře spí, protože motorová pila drandí jinde!....:-))))))))))

Při představě, že se jí TOHLE VRACÍ! – jí naskáčou barevné pupínky.

Muž pozdě pochopí, že udělal nebetyčnou chybu a představa spokojeného stáří v péči milující ženy zmizela v nenávratnu (navařeno, vypráno, uklizeno, servis až do postele). A tak míří do nejbližší putyky, kde s podobně dopadnuvšími na tvrdou zem, společně pijí až do dna...

Nemusí to tak nutně být u všech. Jsou muži, kteří mají své koníčky a sporty a umí se o sebe postarat sami, uvaří, uklidí, vyperou... jsou šťastní, že jsou sami, a žádná baba jim nepřepíná kanál, když chtějí koukat na fotbal a pít toho lahváče... Počítám kolik jich je... těch šťastných a spokojených bez baby, kteří nechodí do pajzlů... jeden, dva, tři.... (na jedno větší město?)...

OTÁZKA ZNÍ: kdo koho víc potřebuje? Možná je to pitomá otázka, protože všichni se potřebujeme navzájem.

Ale jak život ukazuje (stačí se podívat do knajp) – i když je muž fyzicky silnější, na celé čáře to vyhrává ženská. Možná podle vzoru: „Ty máš svaly – já mám čáry!?“.... :-D

A CO Z TOHO PLYNE?

Mužové, než se rozhodnete zbavovat se svých „starých“ manželek – jděte se podívat do těch knajp... Popovídejte si s těmi, co „nahlíží do oken spáčů“..., jestli jim to stálo za to...

A když už se baby chcete opravdu zbavit, tak všechno nedávejte z ruky ve prospěch krasavy. Raději si našetřete na „čtvrtý pilíř"... – jednou se vám totiž bude moc hodit! Až vám bude chybět nějaké to pohlazení, ženská vůně a energie nebo třeba jen domácí štrúdl, třeba se najde nějaká šikovná rajda, která nepohrdne příspěvkem na domácnost...:-)))

O "čtvrtém pilíři" napíšu příště....:-))