Na lovu

Dobré ráno Petře, podívej se ven, dneska by to šlo, říkám si. Venku prší a je hnusná šedá zima. Seš volnej jako ten pták, tak co by sis taky zase neprovětral toho svýho KTD. No ale ty vole, to bude chtít hodně inteligence a vtipu někoho dneska sbalit. Dneska všechno šetři na večer! A tak se i stane.

Trochu tím trpím, ale snažím se mozek zapojovat co nejméně. V práci si toho skoro nikdo nevšimne, nikdy tam inteligencí neplýtvám. Na obědě si objednávám omylem jídlo, co nemám rád, a snažím se ho navíc zaplatit kartičkou z pojišťovny. V podzemních garážích marně hledám, kde sem nechal auto. Když potkám nějakou kolegyni, sklopím hlavu a koukám do koberce. Žádný oční kontakt, žádná lichotka, žádné podržení dveří. Večer se blíží. Dneska mi to musí jít samo! Už doma piju čaj, do kterého jsem zapomněl dát pytlík.

Ha, devátá. Nasazuji obvyklou taktiku, inzeráty jsou nulová šance, filtruju ženy, Praha, zájem Muž, sex, online. Čtu profil po profilu. Hledám cokoliv, čeho se dá chytit. Pečlivě vybírám. Naprosto chápu ty kopírovače a rozesílače stejných prvních zpráv. Deset minut věnují vymýšlení univerzálního textu, hodinu jej pravopisně a zbytečně pilují a pak začne jejich peklo a posílají to hlava nehlava, ona se nějaká snad chytí. Já si dávám limit minutu na krátký fejeton do prvního vzkazu na zadané či spíš nezadané téma. Co mě nejvíc sere, že se s tím fakt poctivě vymýšlím a půlka těch červených nicků si to ani nikdy nepřečte. Kdo chce poslat fotku, posílám k tomu i fotku xichtu, ale tím moje šance vždy klesají. To je již ověřená statistika .)

Někdy něco přehlídnu a z dost profilů se nakonec vyklube amatérská profesionálka, co chce snadný prachy. Ale aspoň to napíšou. Slušně se omluvím a rozloučím. Nejsem vybíravý. Ale neberu všechno. Nutná je jistá míra inteligence. Inteligencí sám cákám na všechny strany, tak snad se nějaká i vrátí. Někdy je z toho příjemnej pokec sice o hovně, ale celkem fajn. Někdy to vyžaduje i trochu soustředění, když třeba odpoví i dvě. Nejhorší jsou ty, co chtěj nechat projevit inteligenci chlapa na tisíci řádkách a pak stejně chtěj nakonec poslat fotku. Raději nemyslím na to, kdo z nich je vlastně chlap, raději nic nevědět.

Je skoro půlnoc. Stihnul jsem si přečíst mezitím desítky blogů a tři hezký povídky. Některý holky odpovídají jako Google v 90-tých letech, asi jsou zahlcené. Nakonec začínám psát i tenhle blog. Postupně nikdo už neodpovídá, zelená kolečka u červených nicků v seznamu zpráv pomalu mizí. Bolí mě prsty. Vypil jsem asi litr a půl teplý vody s citrónem. Domluvený kafe 0, focení 0, ignorace 4… to není dobré skóre... ale snad jako mentální cvičení aspoň, změna trochu… Tak si říkám, není té mojí inteligence na tyhle amatérky škoda?