Střep z minulosti - Společnice

Tohle vzniklo v době, kdy mi mohlo být něco kolem 18ti v době, kdy modem na internet při připojení typicky vrčel a pískal a jeho použití bylo u nás doma na příděl. Resuscitováno ze šuplíku.

Seru na deníček. Deníček si píšou puberťačky. Budu psát střepy života, asi by bylo lepší napsat střípky, ale nesnáším zdrobněliny. Právě sem udělal maturitu a stalo se velký hovno. Necejtim vůbec nic. Jenom mám pocit, že sem poprvé pořádně ochcal systém. Naši o tom pořád mluví, všichni o tom pořád mluví, ale já sem na to vynaložil přesně tak málo úsilí, jak bylo potřeba, a ještě možná spíš o něco míň. Jenom mě překvapilo, když sem to na maturáku řekl třídnímu, kterej už byl taky vožralej, opověděl mi, že celej život nedělá nic jinýho, jenom ochcává systém, za totáče i teď a odešel chcát.
Naši sou fajn, možná moc nad věcma přemejšlí, sere mě ten jejich přístup pořád na něco šetřit. Až si budu žít svůj život, rozhodně si nevezmu nějakou posranou hypotéku a pořád bejt v prdeli z nějaký banky, co mě bude držet pod koulema (hahahaha pozdější pozn. autora). Ale pro mě to znamená, že místo prodlouženejch prázdnin půjdu někam makat. Rádi by viděli, než půjdu na vejšku, že si na to taky něco vydělám sám.

Takže celej červen trávím v mojí první práci na dobu určitou, která se možná po měsíci prodlouží nebo taky ne. Sice se náš učitel na elekro dušoval, jestli z nás budou elektrikáři, takže raději bude svítit petrolejkou, ale mám vyhlášku padesát, a i když sem studoval sdělovací techniku, tak volný místo bylo jenom elektrikář nejposlednější kategorie. Práce je to celkem jednoduchá. Lidi tady kolem dělají na stavbě tři věci. Chlastaj, válej se v izolaci nebo kradou materiál. Většinou jde o nějakou kombinaci těhlech tří činností. Já zapojuju zásuvky, zásuvky, zásuvky, tisíce zásuvek, pořád dokola. Od šroubováku mám mozoly jako kráva, bolej mě záda. Po tejdnu si na to zvykám. Ale nesere mě to.

Pak se náš blok baráků dostává do poslední fáze, přijíždí od nás z firmy takovej děda plešatej a že prej bude zapojovat zvonky. Trochu se s tím sere, buď mu to nejde nebo chce, aby to dělal dýl, to se dost těžko pozná. Nabízím mu pomoc. A od tý doby mi začíná ráj na zemi. Vyžádá si mě u šéfa, abych mu pomáhal. To je hned jiná práce. Každej den děláme něco jinýho. Občas vyjedeme někam k někomu domů zapojit ISDN modem k internetu, natáhnout linku, opravit kabel, něco nastavit nebo vyměnit. Opravování zvonků v baráku děláme tak tři dny, dva z toho si jezdím na kole v lese. Všichni jsou spokojený. Děda je strašně ukecanej, jezdil s montážema po světě a vypráví o tom od rána od sedmi do tří. Mně to nevadí, je to vtipný, někdy drsný, někdy k blití. Jak se někdo může smát, že s kámošema někde cestou ze zábavy znásilnili holku a ještě o tom takhle vyprávět. Doma kopíruje kazety, má jich plnej byt. Půjčil mi nějaký válečný Béčko, bylo to porno. Oba jsme se nasmáli, naši tolik ne.

Jsme vždycky domluvený, že jako vezmu auto, dostanu proplacenej cesťák, a přijedu tam na kole, děda autobusem. Říká, že prej beru málo, tak ať si trochu přilepším. Žeto tak dělaj všichni, ale on nemá řidičák. Celkem to funguje, až do chvíle, kdy mi zvoní moje Nokie a volá šéf, jestli sem v práci autem. Děda kýve hlavou. Samozřejmě jsem, odpovídám. Tak prej abych zajel do Elefetexu pro nějakej materiál a dovezl ho chlapům na stavbu. Tam na mě čumí, ale nakonec pomáhají nakládat špulky kabelů do batohu a na řídítka. Izolačkou na rám, všude. Cesta přes celý město a ještě do kopce. Spravedlivej trest celkem, to se musím uznat. Jinak děda většinou pil kafe a u toho vyprávěl ženskejm svoje historky, jak jezdil po celým světě po montážích a já makal. Bavilo mě to.

Nicméně nás tyhle pracovní povinnosti zavádí i do jednoho krásnýho bytu v lázeňské zóně. Děda povídá, že půjdeme předělat internet k jedné lázeňské společnici neřkuli děvce. Zvoníme a přijde nám otevřít krásná třicítka, všechno je na ní jiný, než co sem dosud vídal na holkách a ženách kolem. Zřejmě jí skončila pracovní doba a měla na sobě taky montérky. Ty její tvořily lehce průhledné šatičky z hedvábí, které končily přesně tak, aby místo, kde krásně kulatá prdelka přechází takovým kouzelným zlomem ve stehno, nebyla ničím zakrytá a byla na obdiv celému světu. Děda hned začal tu svojí říkanku, že on by už měl být dávno v důchodu, ale že se pořád cejtí na čtyřicet a takový ty slizký kecy. Já vrtám díru do zdi, protahuji kabely, měřím, všechno po sobě hned zametám. Čistá práce. Občas sklouznu pohledem na ní, ona si toho všimne. Zapojeno, hotovo, zkoušíme internet. Ta kur*a má kur*a pěknej počítač. Teď té kur*ě půjde internet kur*a rychleji, jen tak přemýšlím v duchu. Ta asi nechodí na Xchat… Smějě se nahlas dědovo vtipům. Děda je v sedmém nebi. Mně přijde, že se směje tak pracovně, že je asi zvyklá takhle se smát blbejm historkám plašatejm slizounům.

Je to v pořádku, funguje to, oznamuji do ozvěny toho pracovního smíchu. Děda dopil kafe. Ona to jde zkusit. Je krásná, ještě hodinu tady a asi bych se zamiloval a asi teda nešťastně, ale krásně. Jste šikovní kluci a kouká při tom na mě. Její hlas zní jako medové pohlazení. Musím mladýho hlídat, dodává děda, přikyvuji. Koukám se jí přitom do očí. Ze šuplíku vytáhne dvě tisícovky. To je pro vás. Děda je bere a uklání se jako ochotník na divadle. Jednu mi hned podává. Co asi musela večer, v noci, ráno dělat, aby mohla jen tak vytahovat tisícovky. Vyzve nás, abychom si ještě sedli. Dědovi nabídne oschlej chlebíček, funguje to, děda mlčí. To ticho je docela vzácné. Co děláte ráda? Zeptám se. Děda se zakucká. Já, usměje se. To, co kdo chce, abych dělala ráda, to my kur*y tak už děláme. Ne, já sem myslel, když nepracujete. To seš asi první, kdo se mě na něco takovýho ptá… ale ráda cestuju, jak skončí tady sezóna, vypadnu na 3 měsíce někam za teplem a tam nechám zase pečovat pro změnu o sebe, čtu si, odpočívám. Co děláš rád ty? Mladej tady jezdí na kole, viď. Děda dožral chlebíček. Mno nic, pudem. Děda si utírá mastnou hubu. Děkuji vám pánové, byla to milá změna. Pak přistoupí ke mně a pohladí mě, dá mi pusu. Pak i dědu a pusu na čelo. Neshledanou.

Jdem dolů po schodech. Děda hned spustí. Ty vole, na co se jí to ptáš? Máš všechno? Ale ta byla co? Kolik asi stojí taková pusa, přemýšlím nahlas. Honem rychle zapomeň, na tu bys nenašetřil ani za rok. Jednou si najdeš holku, který vysolíš ještě víc a takhle rozhodně vypadat nebude, to ti můžu slíbit. Děda se směje a dodá, že všichni jsme vlastně takoví větší nebo menší kur*y, ale ona si to umí alespoň pořádně užít.

A možná měl pravdu...